Jak poznáme, že žijeme v simulaci

V článcích občas čteme nejen že jsme umělé postavičky v simulaci nějakých "Architektů", ale že vědci už ví, jak rozeznat, že v ní žijeme. Třeba tak, že ve světě objevíme takové chyby, jaké mají naše počítače. Není to ale naivní?

Představují si to třeba tak, že vesmír bude na nějaké úrovni pixelovaný, tedy obraz bude složený z bodů. Nebo že bude mít obraz pomalu podobné chyby jako měly naše stařičké televize, když ještě nebyly ploché. Ostatně tak se ve filmech často znázorňuje, že přítomná postava není skutečná, ale je jen hologram. Nesmyslnost takové představy dobře ilustruje už právě to, že ve filmech používané efekty jsou právě projevy starých televizí, které se už dávno nevyrábějí. My už dnes umíme takové technologie, které žádné takové poruchy obrazu nemají. A když to umíme my, co teprve hypotetická pokročilejší mimozemská inteligence, která má technologie mnohem, mnohem pokročilejší? Takové technologie, které si vůbec nedokážeme představit. Jak by asi zíral pračlověk, který znal nanejvýš pazourek, na naše televize, počítače či mobily? A je úplná hloupost, kdyby jejich chyby hledal třeba v tom, že bude jejich povrch odštípnutý jako vadný pazourek. Jen takové vady přece pračlověk zná. Technologie se vyvíjejí a s nimi se mění i charakter vad, které mají. Prostě je nesmysl hledat znaky hypotetické simulace tak, že budeme hledat ty chyby, které mají naše, to jest z pohledu ET primitivní technologie.

A když jsme připomněli tu pixelizaci: tu umíme udělat neviditelnou už my a už skoro dnes. Stačí ještě trochu zvýšit rozlišení obrazovky v brýlích virtuální reality a rastr už neuvidíme. A když se ve virtuální realitě přibližujeme k nějakému objektu, nezačneme najednou vidět, že je složen z pixelů. Počítač přece objekt přepočítá ve větší podrobnosti. Hledat tedy třeba to, že je svět rozdělný na kostičky, je hodně naivní. A to, že na takové "kostičky" jménem Planckovy konstanty dělen skutečně je, je tak spíše silný argument pro to, že jej žádná vyspělá civilizace nevytvořila. Takhle blbě by to zřejmě nedělala. Byl by to zbytečně komplikovaný způsob, když může zvolit způsob daleko jednodušší, a to takový, že do menších a menších rozměrů opakuje stále totéž.

Dost se medituje nad tím, že když vesmír má nějaké simulační chyby, architekti je před námi zamaskovali. Určitě by ony (neexistující) civilizace, které stvořily náš vesmír, uměly obstojně fakt simulace před námi zamaskovat. Jednak je ale dost naivní a sebestředné si představovat si, že mají stejnou psychologii jako my a že chtějí něco maskovat. A i kdybychom tenhle naivní antropocentrismus připustili, copak my zavíráme zvířata do klecí tak, aby o tom nevěděla? Opice zavřená v kleci opravdu moc dobře ví, že je v kleci. Jestli nějací živočichové nechápu, že jsou chováni, je to jejich nízkou inteligencí, ne tím, že bychom se to před nimi snažili skrýt. Stejně kdyby existoval architekt, neměl by celkem žádný důvod, aby dělal "klec" neviditelnou. Stačí, kdybychom ji nemohli otevřít. Tedy je nesmysl, abychom si vymýšleli, že nemůžeme poznat, že jsme v simulaci. Proč by dělal něco tak zbytečně komplikovaného.
..
Samozřejmě ještě větší nesmysl je ten architekt samotný, pro kterého vůbec nic nesvědčí. Všechno funguje stejně i bez něj, takže je to jen úplně zbytečný předpoklad, který není potřeba k výkladu vesmíru. Je to jen výcuc z palce a neexistuje pro něj jediný důkaz. A to, že je ten výmysl neexistující, se projevuje jeho pružností. Jasně, že na každý argument, proč nemůžeme žít v simulaci, najdeme protiargument ... když nezkoumáme, jaký vesmír je, ale vymýšlíme si to, a taky si vymýšlíme, co chtějí architekti. Stejně jako si můžeme vymýšlet vlastnosti boha, protože neexistuje. Kdyby měla být simulace vědeckou hypotézou, musela by se podřídit kritériím vědeckosti. A jedním z nich je falsifikovatelnost. Tato hypotéza by musela navrhnout, čím může být popřena, vyvrácena. To třeba představa nevytvořeného vesmíru má: najdeme-li architekty, kteří se k vytvoření vesmíru "přiznají", je vyvrácen názor, že je vesmír přirozený. Takže právě pružnost hypotézy simulace dost jasně ukazuje, že je to pohádka pro děti a že její autoři vlastně netuší, jaké vlastnosti by měla mít. Z této fantazie nevyplývají vůbec nic konkrétního a je jen produktem "náboženského" zápalu.

P.S.: Chcete "důkaz", že žijeme v "simulaci"? Tak zkuste přečíst Je náš vesmír "počítačová simulace"? Je, ale... nebo Myšlenkový krystal 2 - Matrix, svět jako "iluze". Anebo chcete vědět, co je to skutečnost, pak tady Co je skutečnost (velmi prostě za pár minut).