Kdo z vás to má?

Jeden den na oddělení ARO u kompletně monitorovaného pacienta s farmakologickou či přístrojovou podporou základních tělesných funkcí, s podporou krevní srážlivosti, v obklopení špičkových lékařů včetně konziliářů například chirurgických oborů se dá vyčíslit ve statisících korun za den(minimálně se do této částky počítá nízký plat zdravotnického personálu, jejichž erudice doslova střeží hranici SMRT-ŽIVOT). Chci se zeptat těch, kteří zapomněli na péči o naše zdravotnictví v období 1999 do 2006 (8 let!!): "Kdo z vás to má?"

Věřím tomu, že ani takový Kočka s Ďuričkem by nebyli schopni vytáhnout každý den z kapsy čtvrt milionu, aby si zaplatili popsanou intenzivní péči. Zaplatili byste to vy, voliči i nevoliči. Sáhněte tedy po kalkulačce a spočtěte si, jak dlouho by trvalo, než byste tomu jedinému člověku zaplatili ze zdravotního pojištění jediný den vy. Jenže máme solidární systém, který nám umožnuje jednu krásnou věc - nezajímat se o to, co se s našimi pěnězmi děje. Každý systém musí jednou začít kolabovat (reálně či morálně), když z jedné strany solidárně dáváme a z druhé nesolidárně bereme.

Kdože je ten nesolidární jedinec? Ani ne tak člověk, bojující o život v nemocnici - byť si za to třeba může sám - ale ten druhý, vychcaný nezodpovědný vyžírka, jenž doslova vykrádá tento solidární systém. Jak? Pokradmu a o směšné částky - "jen" o tisíce.

Uvedu příklad z praxe. Během studia medicíny vídám na ambulancích různé případy lidské nezodpovědnosti. Následující událost se odehrála asi 2 roky zpátky na jedné chirurgické klinice asi ve 21.00, všední den. Přišla dívka, s řeznou ránou na dlani. To by ještě nebylo nic zvláštního, já si taky jednou neuváženým používáním bobů natrhl prdel. Co bylo ale neuvěřitelné, že tato rána, primárně vyžadující šití, byla zhnisaná a byl patrný postup zánětu do okolí. Odpověď na dotaz, kdy se to stalo byla: před týdnem. Jinými slovy, tato dívka přišla v pohotovostní době s ránou, jejíž ošetření bude vyžadovat minimálně ještě jednu návštěvu chirurga a jejíž management ošetření je mnohem komplikovanější než tzv. sutura per primam, ketrou bylo možno provést bezprostředně po poranění. Nehledě na zjevné zneužití pohotovostní péče.

Další příklad, tentokrát z doslechu. Opět zhruba dva roky zpátky, chirurgické oddělení v menším městě. Po operaci pacienta dochází k neztišitelnému krvácení (vinou jaterního onemocnění). Jediným řešením byla substituce srážecími faktory(nesmírně drahé preparáty). Neúspěšně. Cena léčby se vyšplhala přes milion korun a oddělení bylo najednou v problému, protože se touto jednou komplikací přiblížili výrazně ročnímu limitu, který měli k dispozici. Kažopádně by již nezbyly peníze pro případ, že by se do konce roku podopná situace zopakovala. Pacientovi by se samozřejmě pomohlo, ale vznikla by tak pro oddělení a nemocnici vážná finanční situace. Nemocnice by měla k dispozici více peněz v případě, že by velká část jejich prostředků nešla na péči o lajdáky.

Těchto vážných situací naštěstí nenastane za rok mnoho. Ta první situace ale nastává vcelku pravidelně, byť v různých obměnách. A to z jaksi pietního hlediska nemluvím o situacích, kdy člověk nechá nějaký viditelný nádorový proces dozrát tak daleko, že náklady na terapii několikrát překročí cenu terapie iniciálních fází. Nehledě na fakt, že prognóza je mnohem horší.

Lze ale mluvit i o obyčejném přecházení angíny či nedostatečném dodržování léčebného režimu. Terapie angíny vychází na cca 1500,- (nemluvíme teď o dalších dopadech, jako je např. pracovní neschopnost). Takové nedodržování režimu při antibiotické terapii může mít vliv jednak na nákladné prodlužování léčby, jednak na vytvoření tzv. rezistence proti dáné skupině antibiotik. A to se nedotýká jen samotného nezodpovědného nemocného. To se dotýká nás všech. A opět - cena antibiotik účinkujících mimo rezistenci je vyšší. Výzkum v oblasti antibiotik je nesmírně nákladný a rezistence obyvatelstva (lépe řečeno mikrobů v našich tělesných otvorech) neustále roste. Nutno dodat, že k tomu přispívají často i lékaři nezodpovědnou preskripcí těchto léků. Jenže bavíme se o milionech korun. Kdo z vás je prosím pěkně má?

No dobře a co s tím? Jsem pro poplatky a pro vyúčtovávání péče přímo ošetřeným pacientům. Odejdu-li z nemocnice po totální endoprotéze kyčelního kloubu, zaplatím na pokladně 420 Kč za pobyt v nemocnici a dostanu papír, kde budu mít černé na bílém, že ale jsem obdržel službu stojící 80 000,-. Určitě začnu přemýšlet jinak o takzvaném bezplatném zdravotnictví, které si přeci v pohodě zaplatím sám jen ze svých odvodů. Budu-li mít po sonografickém vyšetření na papírku částku 500,-, tak mi dojde, že za těch 10 minut vyšetření se vůbec nejedná o malou částku. Nicméně poplatky již fungují a druhý nápad by jistě našel málo příznivců vzhledem k nutnému nárůstu administrativy během samotného vyšetření či výkonu.

Tak to byl úvod k článku o poplatcích. Ale teď už to půjde ráz na ráz. Jsem jednoznačně pro poplatky, ale uznávám, že forma zvolená panem ministrem Julínkem má spoustu kontroverzních bodů, které buď opravdu postrádají logiku nebo v některých případech dostatečné vysvětlení. A to je hlavní kámen úrazu tohoto opatření. Existuje sice velice pěkně zpracovaný materiál, který popisuje, kdy je třeba poplatky platit a kdy ne, ale v některých sporných bodech není vysvětleno, proč zde nebylo od poplatků upuštěno.

30 Kč za návštěvu u lékaře:

• návštěvnost v našich ordinacích byla v minulých letech 2x vyšší než např. v Německu
• návštěvnost v našich ordinacích byla v minulých letech zhruba 4x vyšší než ve Švédsku
• jsme skutečně tak nemocní nebo polovina či čtvrtina návštěv padá na vychcané zneužití?
• je dle mne špatně, že je v případě odeslání pacienta praktickým lékařem ke specialistovi placen poplatek dvakrát
• od poplatků by dle mne měli být osvobozeny děti do 15 let. Tedy do doby, než si již začnou plně uvědomovat, že nejvíce ony samy jsou zodpovědné za své zdraví a kdy ještě budou mít výbornou příležitost přizpůsobit tomu svůj životní styl.
• výrazně nesouhlasím s tím, aby poplatky zůstávali v rukou lékařů či zdravotnických zařízení. V případě soukromých praktických lékařů se může jednat o dost významné přilepšení a nemyslím si, že v případě takto už dost problematického opatření je morální považovat příjem z poplatků za součást platu
• navrhuji zavedení určitých kont, kam by se poplatky odváděly a z kterých by se financoval chod ordinace, preventivní programy atd.

30 Kč za výdej léku na předpis:

• takové to: "tak mi tam pane doktore připište ještě paralen" je nyní dost nevýhodné
• obecně si ale myslím, že 30 Kč je moc a úplný nesmysl je požadovat je i při opakovaném výběru na opakovací recept.
• problém samozřejmě nastává u starých lidí. Množství léků,které berou najednou je často větší než pět. To se promítne jednak do výše poplatku za položku na receptu, ale mnohem více za samotné doplatky na léky. Zde je třeba urychleně vyřešit otázku centralizovaného informačního systému, kde bude mít lékař a lékárník možnost kontrolovat veškerou preskripci konkrétního pacienta. A tento lékař pak také ale musí být schopen udržet množství předepsaných léků v rozumných mezích 

90 Kč za návštěvu pohotovosti:

• tim se může vyřešit případ ala slečna se zhnisanou ránou
• opět otázka, zda je v pořádku, aby pacient na pohotovosti platil i případné následné vyšetření u specialistů

60 Kč za den pobytu v nemocnici:

• asi nejrozumnější poplatek ze všech vyjmenovaných až na poznámku v posledním bodě
• náklady na živobytí se během hospitalizace snižují a je nesmysl, aby si člověk nepřispěl alespoň na to jídlo
• na druhou stranu bych ale doporučil omezení v placení poplatků například jen na první týden hospitalizace či celkově na 21 dní hosptalizace ročně
• nesmysl je, aby se platilo za novorozence

Tyto částky nejsou nikterak likvidační a taková krabička cigaret Marlboro stojí 82,-. Jednu karbičku hravě zvládne průměrný kuřák za den. Také již neplatí, že si kuřáci svou léčbu a následky zaplatí na daních. Množství chorob, s kterými je kouření asociováno neustále roste a vedle těch nákladných a závažných (ischemická choroba srdeční, karcinom plic) existuje celá řada onemocnění například dýchacího aparátu, s kterými kuřák chodí k lékaři častěji než nekuřák a ještě se čertí, že musí platit 30 Kč. Ale o tom by se dalo mluvit donekonečna.

Protože očekávám, že se do mě pustí sociálně smýšlející spoluobčané, tak připojím ještě jeden tip - podívejte se na to, jak je definován ochranný limit 5000,-. To je docela zajímavá věc a určitě stojí za zvážení při argumentování chronicky nemocnými.

Resume je následující. Poplatky pomáhají při regulaci toku peněz ve zdravotnictví směrem k těm více potřebným. Možná by nebyly třeba, kdybychom byli schopni odpovědněji přistupovat ke svému zdraví a kdybychom souběžně nezneužívali systém. Toho ale schopní nejsme a tak platíme. Na druhou stranu je ale třeba zvážit přepracování návrhu, aby při stejné srozmitelnosti dostal sociálnější rozměr. To je přeci úkol ČSSD. A jaké konstruktivní řešení přinesli? To přeci víte, vždyť většina z vás je volila.