Časopis Reflex si kupuji zřídka, zpravidla jen tehdy, když zrovna ve čtvrtek někam cestuji. To je totiž den, kdy Reflex vychází. Na Zeleného Raoula se vždycky těším. Někdy je slabší, někdy se povede, ale vždy vyvolá byť jen malou emoci. Na rozdíl od nesmyslu jako je Hana a Hana, u nějž mám pocit, že mi asi ujel vlak.
Včerejší vydání Reflexu jsem si nekoupil, ale o nic jsem zjevně nepřišel. Díky paní Paroubkové mi byl Zelený Raoul naservírován až pod nos na obrazovku mého počítače s veškerým servisem. Věřím tomu, že takovou velkorysost ocenili i jiní čtenáři, kteří by si normálně raoula nepřečetli, ani kdyby tam byla postelová scéna Paroubka se Škromachem.
Abych řekl pravdu, nejvíc mne rozrajcovalo neustále opakované slovo "porno". To už jsem věděl, že panu Marešovi nejspíše ujela ruka a že konečně spatřím manžele Paroubkovi tak, jak je Raoul stvořil. Nechci být kverulant, ale docela mě to zklamalo. Paní Paroubková očividně nemá ani páru o tom, co to je porno (což jí lze přičíst ke cti) a nevědomky tak vzbudila zájem větší, než kdyby to jednoduše nechala být.
Ba co víc, půjde se s tím k Evropskému soudu! Pan Paroubek se stává konečně známou evropskou postavičkou. Napřed svrhl vládu v době úspěšného předsednictví, pak svět obletěly fotografie jeho vaječné hlavy a nyní se bude Evropa moc podívat, jak vypadá jeho mužná hruď v podání karikaturisty. Kdo chce kam...
Jasně, nejde o Paroubka, který samozřejmě veškerý humor k vlastní osobě bere s nadhledem. Jde o paní Paroubkovou, která chudák do všeho spadla nevinně. Sice vystoupila na mítingu ČSSD, zasnila si o tom, že jejich dítě se narodí do lepších časů, ale jinak stojí úplně mimo politiku a běda tomu, kdo o ní jen promluví. Nebýt Petry Paroubkové, tak ani nevíme, že Jiří má "sexymozek". Ehm, to je teprv porno..
V tomto kontextu bych připomněl bývalou Paroubkovo manželku Zuzanu. To byla žena, která se nikomu nevnucovala, nikdo o ní pořádně ani nevěděl do té chvíle, než její vzhled začala rozpatlávat media. To byl, přátelé, opravdový hnus. Když si na to vzpomenu, ještě teď mě mrazí, jak nízko mohla media klesnout.
Když si semtam přečtu Raoula a je-li se čemu smát, směju se vždy bez ohledu na to, zda je v komiksu ztrapňován JP nebo někdo mně sympatický. Vždy si řeknu buď "to sedlo" nebo "tak tohle je trochu trapný" a za 10 minut už ani nevim, že jsem něco četl. Asi takto vnímám sílu Zeleného Raoula. Paní Paroubková povýšila jeho význam na něco nadpozemského ve stylu "kdo může za krizi?" (nápověda: Bush, Zahradil, Topolánek).
Kdyby byli manželé Paroubkovi zobrazeni nazí, tak neřeknu ani popel. Nyní si ale nejsem jist, zda v případě vítězství žalující strany budeme schopni najít tu správnou hranici, kterou v případě politických představitelů nebudeme smět překročit. Aby pak na samé hranici vkusu nebyl pouze bezmezný obdiv. To by pak vše jen trochu kritické nebo nadnesené mohlo končit u soudu. A to tu už bylo, ne?
