Zamýšlení nad knihou: Robert A. Heinlein - Friday

Akční SF o špionáži a válkách v době letů k jiným slunečním soustavám, ale její hlavní myšlenky leží jinde: autor předkádá různé alternativy k současnému pojetí manželství a rodiny.

Friday je umělý člověk. Žena stvořená v genetických laboratořích tak, aby byla dokonalá pro práci agenta - zrychlené reflexy, zvýšená síla, odolnost proti nemocem. Svůj původ na veřejnosti tají, protože umělé bytosti nejsou považovány za lidi a nemají občanská práva. Pracuje jako kurýr a při jedné ze svých cest se seznámí s mužem, který ji pozve do své rodiny.

Tak se Friday stane spolumanželkou v S-skupině. Jak vysvětluje, S neznamená sex (i když o sex v takové skupině není nouze). S znamená solidarita, spojenectví, sociální přizpůsobivost, souznění. Původní význam písmena S je ve skutečnosti syntetická rodina.

Ovšem na čtenáře to spíš působí jako rodina - akciovka. Každý spolumanžel nebo spolumanželka si musí koupit aspoň jeden podíl na rodinném majetku. Pokud na to nemá, uzavře smlouvu o splácení. Rozhodování pak probíhá na základě hlasování, každý hlasuje za počet podílů, které vlastní. Rodinný život v S-skupině vypadá dokonale - dělba práce ve větší skupině dává všem více volnosti k životu. Společně se snáze postarají o děti, běh domácnosti i potřebné příjmy. V oblasti sexu autor nehledá problém - předpokládá, že lidi ví do čeho jdou a vyhovují si. S-skupina je pro Friday ideální rodina - sama děti mít nemůže kvůli své práci a taktéž nemůže vést domácnost. Přesto se ve chvílích, kdy má volno, může vracet na místo, které považuje za domov, kde jsou lidé, které má ráda, jejich společné děti i domácí zvířata, o která by se sama neměla čas starat.

Autor pak ukáže, na čem taková skupina může ztroskotat - předsudky, manipulování, nedostatek komunikace. Nejstarší manželka, starající se o ekonomické stránky skupiny, má příliš velkou moc nad ostaními a rozhodne se jí zneužít při rodinném sporu. Tak jako při dělbě práce je více spolumanželů výhodou, při řešení konfliktů je těžší najít kompromis nebo shodu, pokud jsou povahově nekompatibilní. Hlasování pak nemusí být řešením, pokud jsou spory zásadní, přehlasovaní se nemusí s prohrou smířit. To, co často funguje v dvojčlenném manželství - manipulace, ovládání, předstírání a zneužívání slabin partnera - ve skupinovém manželství funguje mnohem hůř. Pokud nemá taková skupina skončit jako sekta, kterou v podstatě řídí jeden charismatický jedinec, musí být vztahy založeny na otevřenosti, upřímnosti, vzájemné dohodě, toleranci, pochopení a odpouštění - tedy na principech, na kterých jsou i dnes založena ta šťastnější manželství.

Tato kniha zdaleka není jedinou, ve které se Heinlein věnuje budoucím možným formám rodiny. Zajímavá je z tohoto pohledu kniha Měsíc je drsná milenka, ve které je na Měsíci zřízena kolonie s převahou mužů, proto zde jsou běžná manželství jedné ženy s více manžely. Ženy jsou v této společnosti naprosto upřednostňovány, v jakémkoli manželském sporu mají automaticky pravdu a muži jim ustupují, protože konflikt s vlastní ženou je z mužovy strany společensky nepřijatelný. Skvěle to funguje, protože taková společenská pravidla eliminují běžné manželské neshody. Další zajímavou variantou manželství, kterou tato kniha přináší, je manželství "v řadě". Jedná se o skupinovou formu manželství, které vytváří rodinu kolem rodinného majetku, sdíleného po generace. Manželství je pravidelně doplňováno o nové mladé spolumanžele, jak ti původní stárnou nebo umírají. Trochu to připomíná kmenové uspořádání, autoritu v takovém uspořádání mají ti nejstarší spolumanželé.

Osobně si myslím, že je načase rozšířit právní úpravy ohledně manželství tak, aby umožňovalo uzavřít manželskou dohodu libovolnému množství lidí libovolného pohlaví. Současný model, vycházející z křesťanských kořenů naší civilizace, je podle mě nedostatečný. V opravdu svobodné a nábožensky neutrální společnosti by při uzavírání manželství neměli být diskriminováni homosexuálové, muslimové, mormoni ani kdokoli jiný, kdo se nevejde do křesťanské představy o manželství. Omezující podmínky by měly být jen dvě: plnoletost a výlučnost. Tedy do manželství by mohla vstoupit pouze plnoletá osoba a každá osoba by mohla v dané chvíli být pouze v jednom manželství. Jak by pak lidé takto volnou formulaci institutu manželství vyplnili, by záleželo jen na jejich potřebách a fantazii.

Co si od takové zákonné úpravy slibuji? Nejen větší svobodu lidí uzavírat manželství podle svých potřeb. Také větší variabilitu vztahů, umožňující najít více lidem uspořádání života, které jim vyhovuje. A prolomení některých tabu, která brání mnoha lidem uspořádat si život tak, aby byli šťastní. Pokud by se lidé naučili takováto manželství využívat, mělo by to mnoho pozitivních stránek - rodinný život by byl snazší, rodina by měla větší stabilitu v případě nepříznivých událostí - ztráta práce nebo dokonce úmrtí jednoho z partnerů. Uspořádání vztahů v takové rodině by bylo asi náročnější než v rodině dvojčlenné, ale přínosy takového uspořádání myslím stojí za to, aby se takovými pokusy lidi zabývali. Když řeknu, že současný model manželství prochází krizí, doufám, že to nikoho nepřekvapí. Počet rozvodů a neúplných rodin je hrozivý, starost o domácnost vyžaduje mnoho úsilí a příliš často se lidé rozhodují mezi rodinou a kariérou, mají málo dětí, protože nejsou ochotni nést zátěž, kterou v dnešní době rodina s mnoha dětmi znamená. Zatímco v minulosti klasické manželství umožňovalo dělbu práce, kdy manžel živil rodinu a manželka se starala o kupu dětí, dnes je toto uspořádání rolí stále častěji zavrhováno kvůli zrovnoprávnění žen. Ženy nejsou ochotny porodit deset dětí a celý zbytek života kolem nich pobíhat a starat se o ně. A já se jim rozhodně nedivím.Navrhovanou úpravu považuji za krok, který umožní nalézt nová řešení krize, do které se současná rodina dostala, a která je kvůli klesající porodnosti hrozbou pro celou společnost.