Reinkarnace - důsledky

V minulém článku Reinkarnace - východiska jsem nastínil, co si představovat pod pojmem reinkarnace a jaké jsou současné zajímavé zkušenosti s tímto fenoménem. Nyní se pokusím komentovat některé zajímavé důsledky, které by mohlo potvrzení tohoto jevu mít.

Lidé, kteří se v současné době zabývají reinkarnací, jsou samozřejmě ovlivněni možností její existence a snaží se více či méně zdařile tento jev integrovat do svého pohledu na svět. Pro západního člověka se zdá být krokem zpět převzít kvůli reinkarnaci náboženské modely východu. Líbí se mi jedna konstrukce, integrující základy buddhismu, poznatky regresních terapií a další moderní západní úvahy. Podle ní je svět tvořen jednou vědomou superbytostí. Ta si vyvinula způsob sebepoznání, sebezdokonalení či učení se, který spočívá v odštěpování drobných kousků sebe sama (duší), které nechává procházet vývojem v prostředí hmotného světa, ve kterém se tyto kousky zdokonalují a učí. Pokud dosáhnou určitého cíle (pochopení, nirvány, dokonalosti), jsou integrovány zpět jako kvalitativní přínos. Smyslem lidské existence by tedy bylo zkvalitnění stvořitele.

Při studiu problematiky jsem narazil na mnoho varování před bezdůvodným prozkoumáváním minulých životů. Tato varování pocházela nejen od duchovních autorit, ale kupodivu i od terapeutů, zabývajících se regresemi. Uváděli pro to různé, ale pádné důvody. Duchovní důvody spočívají v možnosti porušení záměru daného života, což může celý život jako lekci znehodnotit a vynutit jeho opakování. Asi jako kdybyste se při písemce z matematiky napřed podívali do řešení. Terapeuti zase varují před možnými traumaty z minulosti, která mohou být už zapomenuta, ale při regresi se mohou dostat na povrch a aktivovat se. To může člověka přivést až na psychiatrii.

Ať je skutečnost jakákoli, před možností existence minulých životů bychom neměli zavírat oči dokud nebude jasně vysvětlen původ vzpomínek z regresních seancí. A pokud připustíme existenci reinkarnace, vyplyne z toho několik velmi zajímavých možných důsledků.

- Pokud existují minulé životy, nejspíš nás čekají i budoucí životy. Poznat principy, podle kterých se vybírají podmínky pro následující životy, může být velmi důležité.

- Lidský život obecně může mít smysl. Možná trochu podobný smyslu života kvasinky, která vyrábí šampaňské. Ale na té kvasince není důležitá její schránka, ale alkohol, který vyprodukuje.

- Je možné, že má jeden konkrétní život člověka konkrétní cíl. Promarnění tohoto cíle může znamenat v lepším případě opakování tohoto typu života, dokud se nepodaří cíle dosáhnout. V horším případě můžou následující životy být determinovány chybami, kterých se v tomto životě dopustíme.

- Žádná "tabula rasa". Člověk se rodí s predispozicemi z minulých životů. Vychovávat dítě znamená respektovat tyto predispozice. Je nemožné stejným postupem vychovat stejné kvality u dvou různě predisponovaných dětí. Většina rodičů vám řekne, že každé dítě je jiné a přes stejný přístup k nim reagují a vyvíjejí se naprosto odlišně.

- Lidi, které potkáváme, jsme mohli potkat i v minulých životech. Nevysvětlitelné city, zdánlivě bez příčiny, mohou mít původ v nepoznané minulosti.

- Záleží na věcech, kterým nemáme ve zvyku přisuzovat význam. Pokud máme nevyřešené problémy, moc si nepomůžeme, když se jim vyhýbáme. Řešení tím nejspíš jen odložíme do dalších životů. Neuzavřené konflikty nám mohou bránit v posunu vpřed.

- Karma vytváří morální hodnoty silou přírodních zákonů. Každý náš čin má svoje důsledky, které se nám vracejí. Ty dobré i ty špatné. Naše životy nemusí být řízeny nějakým vědomým zásahem aktivního Boha, ale nevědomým ale nesmlouvavým zákonem, podobným zákonu akce a reakce.