Komunisti

Chtěl bych se trochu věnovat vyjasňování základních pojmů naší politické reality. Velmi často se totiž lidé rozcházejí v chápání významu slov a to jim brání v vzájemném pochopení svých argumentů.

Součástí primitivního antikomunismu je špatné chápání významu slova "komunista". Pro některé lidi je komunistou automaticky každý člověk, který někdy vstoupil do komunistické strany. Pak už je komunistou navždy, je zaškatulkován a má vypálený cejch.

To je samozřejmě nesmysl, a to nesmysl velice škodlivý.

Komunismus je ideologie. Soustava názorů a postojů. Komunista je ten, kdo se s touto ideologií ztotožňuje, kdo věří v její správnost, podobně jako křesťanem je ten, kdo věří v pravdivost Ježíšova učení a muslimem je ten, kdo věří v poselství proroka Mohameda. Křesťan i muslim může ztratit víru, a lidem nezatíženým těmito ideologiemi to připadá naprosto přirozené a zákonité. Přeřadí si takového odpadlíka od víry do kolonky "bývalý", ale neupírají mu právo na změnu názorů a postojů, na myšenkový vývoj. Dokonce je lidem mimo danou ideologii takový myšlenkový posun obvykle sympatický, je přece obdivuhodné vyprostit se ze zajetí ideologické pasti a začít samostatně myslet.

Z nějakých důvodů podobný myšlenkový posun není uznán, pokud se týká komunisty. Pro některé lidi komunista nemůže změnit názor, není mu dovoleno "vzdát se bludů", podobně jako muslimové považují za největší hřích zřeknutí se islámu, primitivní antikomunista nedokáže nikdy uvěřit bývalému komunistovi, že změnil názor. Bude ho přesvědčovat o tom, jak je komunismus špatný, ale nedovolí mu si myslet totéž. Nepřipadá vám to absurdní?

Příčina tkví právě v nesprávném chápání slova komunista. Za socialismu bylo členství v komunistické straně výtahem k moci a lidé toužící po moci do této strany vstupovali a předstírali komunistické přesvědčení. Bylo jich tolik, že se pojem komunista stal pro mnoho lidí synonymem právě pro tyto mocichtivé lidi, kteří využívali kariéry v KSČ k realizaci osobních ambicí nebo hromadění majetku. Tady začíná to zmatení pojmů, komunista přestává být vyhrazen pro lidi věřící v určitou ideolgii, a začíná být používán jako pejorativní označení pro lidi nízkých morálních kvalit, kariéristy zneužívající politiky k budování osobní moci a prospěchu. Přitom u tohoto typu lidí nerozhoduje tolik politický program a ideje, které strana hlásá, jako spíše reálnost šance prodrat se k moci. Vzhledem k tomu, že za socialismu byla KSČ jedinou stranou, která měla skutečnou moc, všichni tito lidé se nahrnuli právě sem. Po revoluci se situace změnila a všechny parlamnetní strany byly těmito lidmi doslova zamořeny. V obyčejných lidech se usídlilo přesvědčení, že všechny politické strany řídí komunisti. Ale pravdou je, že tyto politické strany zachvátila stejná nákaza, jakou trpěla dlouhá léta KSČ.

Hned v závěsu za tímto zmatením pojmů jde ztotožnění pojmu komunista a bolševik. Bolševismus je odrůda komunismu, vyznačující se vynucováním názorové a politické jednoty a používáním nevybíravých prostředků k jejímu dosažení. Zdaleka ne každý komunista musí být bolševik, bolševické způsoby myšlení si naopak osvojuje řada primitivních antikomunistů.

Osobně jsem nebyl nikdy členem komunistické strany, ale jako dítě jsem byl vedený školou a státem ke komunistické ideologii, podobně jako v hluboce křesťanských zemích vyrůstají malé děti v křesťanské ideologii a nemají v dětství mnoho důvodů pochybovat o křesťanské víře. Pamatuji se, kdy jsem se začal komunistické ideologie zbavovat a co to bylo za námahu. Paradoxně mi  v tom pomohli sami komunisté, kteří mě usilovně vzdělávali ve své víře, takže jsem mohl její jednotlivé části dobře poznat a posoudit. Díky této zkušenosti vím, co je komunismus zač a vím, že je možné se od této ideologie oprostit.

Komunistou se člověk může stát, ale komunistou také může přestat být. Bývalí komunisté vědí, že je to pravda. Důležité je, aby si po zřeknutí se komunistické ideologie ujasnili, co vlastně je na té ideologii špatně a aby se toho špatného zbavili. Opravdové odmítnutí ideologie vyžaduje pochopení její podstaty. Komunismus je idea lákavá, proto není těžké jí podlehnout. Je to ale také idea mylná, proto je běžné, že lidé, kteří tento omyl pochopí, mylnou ideu opustí.

Horší je to s těmi, kteří jsou za komunisty zaměňováni - mocichtivými sobci, kariéristy, kteří politiku používají jako nástroj ke získání moci a postavení. Tito lidé jsou ve vysoké politice ve všech politických stranách, řídí náš svět a chovají se stále stejně, bez ohledu na to, jestli někdy byli v komunistické straně nebo ne. U nich se nejedná o ideologické zbloudění, ale o povahové vady a morální deficit, a to je často neléčitelné.