Demokracie a volební cenzus

Demokracie má být vláda lidu. Kdo ale vlastně je ten lid? Určitě ne každý. Seznam voličů je určen pravidly zvanými volební cenzy.

Volebních cenzů existuje celá řada. Lidé si odjakživa mysleli, že i když se zavede demokracie, rozhodovat by neměli všichni. Tak jako dnes nám připadá přirozený cenzus věkový, byl dříve stejně samozřejmý cenzus pohlaví nebo cenzus majetkový. Dalšími známými volebními cenzy jsou daňový nebo cenzus gramotnosti.

Jen málokdo se dnes bude přít o fakt, že by opravdu neměl volit každý. Třeba kojenci nebo batolata jsou jasně nezpůsobilí. Kudy ale vést čáru mezi voliči a nevoliči? Jaká kritéria zvolit při konstrukci volebnich seznamů?

Dnešní volební cenzus v západní civilizaci je konstruován podle pravidla co největší rovnosti. Právo volit má obvykle každý občan (první minimální omezení - podmínka získání občanství), který je plnoletý (věkový cenzus) a není zbaven svéprávnosti.

Během každých voleb je ve zpravodajství několik záběrů z vězeňských zařízení, na kterých volí lidé ve výkonu trestu. Vždy mě přitom napadne, jestli je opravdu tento způsob demokracie ten nejlepší.

Již v předchozích článcích jsem tvrdil, že demokracie je v krizi. Popsal jsem také první důvod - volič má pocit, že systém mu neumožňuje opravdu volit, že jeho volba je příliš limitovaná a o využitá hlasu rozhoduje mnoho faktorů, na které volič nemá vliv. Ke druhému důvodu krize demokracie se dostáváme nyní - volič má pocit, že volební právo je cosi bezcenného, o získání volebního práva se nemusí nikterak zasloužit a hlas slušného člověka má stejnou váhu jako hlas vraha nebo lupiče.

Podívejme se nyní na některé druhy volebních cenzů a zkusme naznačit, k čemu by vedlo jejich případné zavedení. Představím cenzy o kterých vím že existovaly nebo existují, i cenzy které jsou kompletně vymyšlené. Neberte následující výčet jako encyklopedii, ale jako soukromou sbírku.

Cenzus pohlaví - toto omezení považuji za opravdu nesmyslné. Společnost, které bude vylučovat lidi z rozhodování podle pohlavních znaků je nutně nespravedlivá. Muži a ženy si mají být rovni kde jen to jde, pokud spolu mají žít.

Cenzus majetkový - vyloučení lidí bez majetku z voleb by vedlo k polarizování společnosti. Vlastněním majetku se člověk nestane lepším, neznamená to ani že je schopnější majetek spravovat či vytvářet. Oligarchie - společnost řízená bohatými ve prospěch bohatých - mi nepřipadá jako lákavá varianta budoucnosti. Existuje i varianta, kdy by různě majetní lidé volili do různých komor parlamentu. Nejspíš by to ale vedlo k blokování některé legislativy, podobně jako když byl národnostně rozdělený parlament ČSFR.

Cenzus daňový - v minulosti připouštěl k volbám jen lidi, kteří odváděli daň vyšší než určený limit. Tento cenzus má poměrně racionální základ - stát je udržován z peněz daňových poplatníků a zdá se správné, aby o těchto penězích rozhodovali lidé, kteří přispěli. Vzhledem k našemu složitému způsobu vybírání daní je ale poměrně těžké nastavit cenzus spravedlivě, jeho zavedení by si vyžádalo značnou reformu daňového systému. Problém je také nastavit výši limitu. Nabízí se také varianta, která by nevyžadovala prokazatelný příspěvek do rozpočtu, ale bránila by volit lidem, kteří nejsou schopni se uživit a musejí čerpat sociální dávky. Takoví lidé jsou jednak vydíratelní přes vyplácení těchto dávek ze státní kasy, jednak je důvodné podezření, že pokud nejsou schopni uživit sami sebe, těžko očekávat, že jejich přínos při volbách vylepší řízení státu. Přinejmenším z pohledu ekonomického. Takový systém by nejspíš zamezil absurdní situaci, ve které v rámci uplácení voličů prostředky z rozpočtu může brát sociální dávky většina obyvatel.

Cenzus trestní - je opravdu dobrý nápad nechat volit lidi, kteří jsou ve výkonu trestu? Ti lidé se provinili proti zákonům státu, proč by se měli podílet na řízení státu, kterému škodí? Námitka proti tomuto omezení volebního práva je, že pokud stát utlačuje skupinu obyvatelstva, odsoudí její příslušníky do vězení a tím je vyloučí z řízení státu. Pravda ovšem je, že pokud stát má politické vězně, hlasování trestanců svobodu v takovém státě nevytrhne.

Cenzus služby - můj oblíbený autor R.A.Heinlein popsal v románu Hvězdná pěchota systém, ve kterém se voleb směli účastnit pouze lidé, kteří odsloužili několikaletou (obvykle vojenskou) službu ve prospěch státu. Tato služba je naučila vážit si hodnot, které byly pro stát stěžejní. Byla to pravda poněkud drsná podmínka pro získání volebního práva, ale určitě je k zamyšlení základní idea - neměl by si člověk volební právo nějak zasloužit? Měli by o státu spolurozhodovat lidi, kteří v jeho prospěch nikdy ani nehnuli prstem?

Cenzus inteligence - na první pohled by se zdálo, že je logický. Chytří lidé přeci budou rozhodovat lépe než lidé hloupí. Prakticky je ale nereálný. Inteligence má mnoho podob a nikdo není schopen určit, jaký typ inteligence je potřebný k rozhodování o směřování státu. Natož pak tuto inteligenci změřit a stanovit na základě toho nějakou hranici pro přístup k volbám.

Cenzus znalostní (do tohoto cenzu se dá zahrnout i cenzus gramotnosti) - někdy mám pocit, že někteří voliči vůbec netuší, co vlastně dělají, když se voleb účastní. Nemají nejmenší potuchy jak funguje stát, jaké jsou jeho příjmy a výdaje, co je to rozpočet, schodek, dluhopisy. Nevědí ani, jak vůbec vznikají zákony. Vnímají jen politiky a jejich sliby bez ohledu na jejich uskutečnitelnost. Možná by nezaškodilo zavedení voličského průkazu podobně jako řidičského průkazu, jeho získání by bylo podmíněno úspěchem ve znalostním testu z předem známého souboru otázek týkajících se základů fungování státu. Volič, který neví nic o státu, je podobně nebezpečný jako řidič, který nezná dopravní předpisy.

Cenzus věkový - ačkoli se zdá být logické, že člověk by měl nejprve dospět, než začne spolurozhodovat o státu, moc se mi tento cenzus nelíbí. Lidé dospívají různě rychle a někteří nedospějí nikdy. Nabízí se nahradit nebo doplnit tento cenzus jiným, například znalostním, daňovým nebo cenzem služby státu. Tyto cenzy by mohly lépe vybrat lidi, kteří jsou opravdu dospělými.

Jak je vidět, možností jak definovat skupinu voličů je celá řada. Úmyslně nebudu zaujímat k tématu jednoznačné stanovisko, ačkoli některé názory jsem v článku vyslovil, aby bylo o čem diskutovat. Pro tentokrát musí stačit moje doměnka, že volební cenzus u nás není nastaven nejlépe a že by se jeho změnou mohl změnit vztah lidí ke státu, k volbám a k demokracii.