Televizní Silvestr

Se svou paní oslavíme příchod roku 2022 doma. Ve dvou. Akceptujeme radu či doporučení nové vlády a nejdeme se sdružovat, pospolitně se veselit, ač jsme byli na několik takových akcí pozváni.

Silvestrovskou noc strávíme u televize. Co nám nabídne?

Upřímně řečeno, dopředu jsem zděšen. Vzhledem k tomu, že jsme celé svátky skutečně doma, vylezeme ven jen na pár minut nakoupit čerstvé pečivo, televizním obrazovkám věnujeme zvýšenou pozornost.

Obávám se, že nás TV stanice (máme jen obyčejnou anténu, tedy „jen" nějakých pětadvacet kanálů…) skutečně svou sváteční nabídkou neoslnily. Na dvojce je „přebelmondováno“, když se večer odpoledne nebo večer náhodou sejdou dva filmy, na něž bychom se podívali, oba opakují druhý či třetí den. Nepřijdeme prostě o nic. Jenomže tytéž filmy pouští (opět s reprízou) na druhé či třetí televizní stanici, takže během týdne jsou reprízovány 4 x až 6 x za sebou.

Vlastně už se na nic nového, co bychom neviděli včera nebo předevčírem, nemáme možnost podívat!

Snad silvestrovská noc nabídne trochu jiné možnosti. Některé stanice vsadí na tradiční filmové komediální trháky (které jsme už ale od Vánoc dvakrát, třikrát nebo pětkrát viděli), jiné vytvoří pokus o uvedení nějakého veselého pořadu. Myslím tím nějaké show, kde vtipný moderátor bude s to dát dohromady pásmo scének našich nejlepších komiků, písniček našich nejoblíbenějších zpěváků, prostě půjde o estrádu, na které si každý to svoje najde.

Tohle svého času uměla Československá televize. Byly Silvestry, které uváděl Sobota se Šimkem, Josef Dvořák s Jiřinou Bohdalovou, samozřejmě tři nezapomenutelné Silvestry Vladimíra Menšíka, které se opakují dodnes, pak si možná někteří vzpomenou i na program posledního dne roku, který moderovali Lábus s Kaiserem a kde publikum tvořili spartakiádní cvičenci – a tohoto natáčení jsem se účastnil i já.

Dovolím si vzpomínku:

V roce 1979 přišel na první hodinu tělesné výchovy na pražském gymnáziu Voděradská náš profesor tělocviku s obrovskou plachtou. Tu před námi rozvinul – byl to plán strahovského stadiónu, na něm zakroužkovaný prostor před hlavní tribunou a před pojezdem televizních kamer. „Tohle jste vy,“ sdělil nám pan profesor Petr Skalský, „budete cvičit úvodní skladbu Československé spartakiády 1980.“ A z magnetofonu nám, kteří jsme poslouchali „Kvíny“, „Párply“, „Zepelíny“ nebo „Kissáky“ pustil Janáčkovu Symfonietu.

Že je to malér jsme věděli všichni: zatímco celý zbytek Českslovenska soutěžil o to, kdo se na Spartakiádu dostane, v hlavním městě federace to bylo jiné. Protože cvičenci z celé republiky přespávali na spartakiádních lehátkách právě ve školách, děti v Praze měly o 14 dní delší prázdniny. My jsme o ně nácvikem přišli!

Jak bylo dopředu určeno a dáno, vystoupili jsme ve dvou vystoupeních v úvodní skladbě Československé spartakiády 1980 a byť naše angažmá před sto tisíci diváky byl skutečně zážitek, o těch čtrnáct dní prodloužených prázdnin jsme dojížděním na strahovský stadión na secvičení skladeb doopravdy přišli. Jakéhosi zadostiučinění se nám pak dostalo v listopadu, kdy jsme byli (kdo jsme na spartakiádě cvičili a zůstali nám doma cvičební úbory) pozváni na dva dny do Československé televize na natáčení Silvestra. Režíroval to tehdy Alexej Nosek a my jsme první den stihli během tři a půl hodiny natočit nástup a odchod. Druhý den jsme pak na Kavčích Horách strávili více jak šest a půl hodiny jako diváci části silvestrovské estrády.

Obdrželi jsme samozřejmě také honorář: za každý den 200,- Kčs. Což se dnes může zdát úsměvné, tehdy to pro študáky bylo ale dost peněz.

Poznámka na závěr:  

Vzhledem k aktuálním událostem okolo VZP a TOP 09 si dovoluji připomenout jednu písničku Heleny Vondráčkové a Jiřího Korna. Jestli si dobře pamatuji, tak ta se v jednom Silvestrovském pořadu také objevila.  

PF 2022