Platy našich politiků a křik z poslaneckých lavic

Ministerstvo práce a sociálních věcí prý z popudu premiéra Andreje Babiše připravilo novelu tzv. platového zákona, kterou chce od začátku příštího roku zmrazit platy ústavních činitelů na letošní úroveň.

Zdůvodnění má být prosté: příjmy politiků se v posledních letech utrhly a předčily růst ostatních skupin závisejících na státním rozpočtu. „Je to tradiční povolební populistický evergreen,“ měl k tomu říci např. Zbyněk Stanjura (ODS).

Není osamocen – obdobně se vyjádřil i Miroslav Kalousek: „Považuji to za populismus, protože platy politiků by měly kopírovat vývoj platů v zemi. V okamžiku navyšování platů, včetně minimální mzdy, nevidím důvod, proč by platy politiků měly být zmrazovány. “ K jeho cti je však třeba dodat, že o tom budou poslanci TOP 09 diskutovat a pokud takový názor podpoří většina, pak se s tím smíří.

Ojediněle, přesto tentokrát s Kalouskem souhlasím: platy politiků by skutečně měly kopírovat vývoj platů v zemi. Nebo ještě víc, šel bych dál – jejich platy by neměly kopírovat vývoj, ale reálnou výši platů. Nikoli s koeficientem 2,5 nebo skoro až 3, ale (aby se neměli moc zle…) 1,2. Pro ty nejlepší a nejvýkonnější 1,5. A náhrady? Kdo z nás je má?

Ve skutečnosti by to znamenalo nikoli jen nějaké zmrazení platů, ale jejich snížení tak o 70 %. Ještě stále by byli všichni vysoko nad průměrnou mzdou, na níž u nás mnoho lidí nedosáhne ani ve snu. Možná bychom se pak dočkali toho, že by naši ústavní činitelé začali opravdu pro lidi v téhle zemi pracovat. Protože – ruku na srdce – co nám často předvádějí (a skutečně napříč celým politickým spektrem), to by většina zaměstnavatelů vyhodnotila jako velmi pádný důvod odeslat takového zaměstnance na pracák. Bez odkladu.