Trčálka nečtu – nebo jen velmi sporadicky

Dávno je pryč doba, kdy se trefoval i do mne. Jsem rád, že dnes píšu tak mizerně, že mu za to už nestojím.

Nikdy jsem jeho břitký humor nechápal, jeho ironii jsem na rozdíl od mnoha svých lepších kolegů nerozuměl. Nechápal jsem jeho vykrádání cizích příspěvků, jak to naposledy předvedl pod článkem Kateřiny Lhotské, kdy z blogu „Pravda je to, čemu věříme“ opsal jeho významnou část do svého pojednání „Pravda je to, čemu věříme. Například, že posíláním zbraní banderovcům bojujeme za mír...“.

Je mi naprosto buřt, kdo pan Trčálek je (případně kolik jich je), nicméně je to chlap, který se mi (nenapíšu hnusí, což by bylo přesnější…) nelíbí. Normální blogeři jsou buď v penzi nebo pracují. Pan Trčálek odehnívá ve své čajovně, jestli někde dělá, pak jenom občas, přičemž konzumací nějakých čajíčků by asi nepřežil, potřebuje se taky zřejmě občas najíst, k čemuž by honorář za jeho knihu – byť by za ní dostal Pulitzerovu cenu – patrně nestačil.

Víte, já nemusím Honzu Zieglera, s jeho názory ve velké většině případů nesouhlasím. Ale je to dělnej chlap – a já si ho za to vážím. Pracuje v nějaké redakci, v ní musí odvést svoje penzum práce, na blogu iDnes funguje z nějakého fandovství, z lásky k žurnalistice, ze svého přesvědčení sdělovat své názory dál. Má nějaký příjem, platí z něj daně. I já chodím do práce a stále do sociálního systému této země přispívám. Mám čas, zase – z nějakého fandovství nebo touhy se publikačně zviditelnit, sdělit svůj názor, náhled na věc – napsat občas nějaký příspěvek a většinou (protože jdu do práce) už nejsem schopen reagovat na příspěvky v diskusi. Nebo když už z té rachoty dorazím domů, jsou mé reakce irelevantní.

Kolega Trčálek vyplodí několik jízlivých příspěvků denně.

Pana Trčálka (nebo Trčálky?...) tak živí Jan Ziegler nebo já. Oba jsme hlupci! Bez nás by bědně zhynul hlady. Prý nepříjemná smrt.

Trčálka nečtu – ignorovali-li by ho i další napadení a napadaní blogeři, asi by tady bylo líp.