Irena Duchoňová
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 531x
Seznam rubrik
Irena Duchoňová
Svíčkonoce
Už řadu let mě Vánoce přivádějí k šílenství. Vždy se něco stane. Trapasy a hádky jsou častější součástí těchto dní než šupiny z kapra. Přesto mám stále iluzi, že když bude dost cukroví, kapřích řízků a bramborového salátu...
Irena Duchoňová
Příměstský tábor pro dospělé
K myšlence příměstského tábora pro dospělé mne inspirovalo letošní léto, reps. dlouhé dva měsíce prázdnin, kdy nemohu mít dovolenou a přes to musím zajistit péči o dceru.
Irena Duchoňová
Kokosy na sněhu?
Nemůžu si pomoct, musím se podělit. Jen co jsem zapla počítač a otevřela facebook, blikla na mne zpráva od kamarádky: "Hele sleduj! Tohle zveřejnili na iDnes a diskuze je bomba. Už první přispěvek mě rozsekal!"
Irena Duchoňová
Se chci zeptat
Předem se omlouvám všem milcům českého jazyka a jazykozpytcům, ale nedá mi to... se chci zeptat... fakt jo... jaký je rozdíl mezi mirantem, emigrantem a nájezdníkem? Jak tyhle pojmy vidíte? Co cítíte, když se vysloví?
Irena Duchoňová
Řekni, napiš, ale neubliž
Slova mohou léčit nebo zabíjet, hladit nebo zraňovat, ukazovat cestu nebo z ní svádět. Tuhle zkušenost má každý z nás. Přehršel slov odvádí pozornost od podstaty a kdo umí dobře líbivě mluvit má obvykle vyhráno. Slovy se dá živit a hodně lidí tak činí. Mě slova baví, zvlášť proto, že čeština je krásná. Na druhou stranu se občas nestačím divit, co se dá slyšet nebo číst. Už jsem si zvykla, že zprávy na Nově / Primě končí něčím "úžasným", tedy zachráněným zvířátkem, nejlépe štěňátkem, a že je to obvykle nejlepší a někdy jediná kladná zpráva z celého zpravodajství. Poslední týdny mě ale stále víc překvapují příspěvky na facebooku.
Irena Duchoňová
Ty vole, koukej... naspeedovaná beruška!
Máte rádi Mrňousky? Nemyslím jakékoli maličké tvorečky, ale ten jedinečný kreslený seriál "ze života hmyzu", který dávala TV Barrandov. Mě přišel vždy vtipný a současně sarkastický. Nikdy bych si ale nepřipustila jakoukoli identifikaci s některým z hmyzounů. Uplynulý týden ale vše změnil. Cítím se jak naspeedovaná beruška z jednoho dílu - ráda bych dala odkaz, ale asi bych porušila autorská práva, takže dohledání na google ponechám na vás (stačí zadat "Mrňousci" a koukat po berušce).
Irena Duchoňová
Ohlédnutí za Terry Pratchettem
Nechci psát nekrolog, to udělají jiní. Chci se ohlédnout za mnoha lety, kterými mě provází dílo pana Terryho Pratchetta. Je mi opravdu smutno z úmrtí pana Pratchetta, z toho že již žádná jeho nová kniha nebude provázet mé těšení se na vánoce a je mi i líto, že zemřel den před pátkem třináctého, protože ironii tohoto dne by určitě docenil.
Irena Duchoňová
Svoboda volby
"Vyrazil na cestu. Rychle, zběsile. Což o to, z kopce to bylo dobrý, pak už to nešlo tak snadno. Když doběhl na okraj města, těžko popadal dech. Snažil se přemýšlet, ale ve spáncích mu bušila krev. Všechny myšlenky se upínali jen k jedinému bodu. Potřebuje ten pozemek, který odpoledne viděl. Rychle, jen rychle. Když probíhal městem, potkával známé. Chtěli ho zadržet, nedal se. Volali na něj, odpovídal jen krátkým zamáváním. Usmáli se, usmál se také, ale stále běžel.
Irena Duchoňová
Peklíčko po česku
Stejně jako všechny kolem, i mne v tomto týdnu zasáhla tragédie postřílených lidí v Uherském Brodě. Vlastně mě na pár dní tahle událost zbavila slov a zanechala jen emoce. Po pár dnech sledování souvislostí vyjadrovaných jak přeživšími, tak vyšetřujícími a dalšími osobami prostřednictvím médií, mám pocit, že ani u nás nepotřebujeme radikální islamisty. Třeba ve srovnání Uhersko-Brodské střelby s tou ve Francii před pár týdny jde o stejný otřes. Vlastní peklíčko v Čechách si totiž umíme vytvořit sami.
Irena Duchoňová
Únor včera, dnes i zítra jako jarní výzva
Už několik dní je ve vzduchu - aspoň u nás - jaro. Po sněhu ani památky, tráva se začala zelenat, ptáci zpívají, na sromech jsou jehnědy a vzduch prozařují první opravdu teplé paprsky. Je příjemné být zase venku, dívat se na přírodu a radovat se ze slunce. Na mé zahrádce už kvetou sněženky a narcisky se je marně snaží v květu dohnat. Nutí mě to přemýšlet nad rozmary počasí i času. Jasně, je to divný. Měl by být sníh, stromy a rostliny pod bílou peřinou. Ale divných věcí je ještě víc.
Irena Duchoňová
Věci, věci, věci...
Obdivuji sběratele. Známek, obrazů, mincí, starožitností, panenek, ba i motorek a aut. Těší mě, když své milované sbírky vystaví a ukáží ostatním. Takové výstavy vždy přilákají hodně pozornosti a stojí za to je vidět. Sama sebe ale za sběratele považuji v jediné oblasti, v knihách. Tam mám své oblíbené autory, žánry a vím skoro o každém kousku ve své knihovně, protože jsem si ho předem vybrala a pak přečeta.
Irena Duchoňová
Popeleční středa
„Tak, zase je tu doba postní a budu muset začít se sebou něco dělat, abych ty velikonoce dobře prožil“, napadne v těchto dnech možné mnohé z nás. Když jsem jako konvertitka prožívala svou první popeleční středu, myslela jsem si, že stačí, že se v tento najím jen v poledne (samozřejmě bezmasého jídla), zbytek dne se budu postit a večer půjdu do našeho kostela. Tam mi kněz udělá na čelo znamení kříže popelem a bude to. Vpadnu tak do doby postní a budu se připravovat na velikonoce. Není třeba nic měnit, stačí jen dělat to, co je spojené s nastávajícím postním obdobím.
Irena Duchoňová
Cenzor jako náhrada vlastního svědomí?
Za titulek svého posledního blogu jsem dostala mail od cenzora s informací, že pro nevhodný název je můj text stažen z veřejného na soukromý, a to až do doby, kdy nadpis změním. Změnila jsem, což o to, ale text tím rázem ztratil na své lákavosti, a tak trochu i na vtipnosti. Jenže tento cenzorský zásah změnil i něco jiného... můj pohled na svobodu slova a vyjadřování.
Irena Duchoňová
Exkrement sem, exkrement tam
Nemám psa a nevím jestli ho někdy budu mít. Pejsky mám ale ráda, malá plemena mi připadají rozkošná, z velkých mám respekt. Co ale ráda nemám, jsou psí exkrementy ležící na kdejakém prostranství. Od příchodu zimních měsíců ale sleduji zvláštní změnu. Psí hovínka a hovna se totiž nepovalují jen na očekávaných místech v trávě, u stromů, ale stále častěji uprostřed chodníku nebo před vchodem do některého z lidských příbytků.
Irena Duchoňová
Bydlení není hra aneb metrix v realitách
Do letošního roku jsem vstoupila s předsevzetím, že vyměním svůj krásný a rekonstruovaný byt v centru města za větší, byť v horší lokalitě. Výborné rozhodnutí, slyšela jsem od svého okolí. S nadějí na nové začátky jsem se pustila do zjišťování podmínek, finančních možností a nakonec do hledání a výběru samotného bytu. První dny jsem brala jako hru, která je stejně vyzývavá jako pořad Bydlení je hra. S nadšením jsem se probrala různými weby, stanovila si priority pro nový byt, ujasnila si rozpočet.
Irena Duchoňová
Kristus král jako odraz lidské křehkosti i velikosti
Na závěr nedělní bohoslužby jsem se všemi zpívala kánon: "Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus, Kristus vládne všem". Mám ten nápěv velmi ráda, protože je současně vyznáním víry i nadějí. Ale až nyní mi dochází, že je vlastně obrovským paradoxem v odrazu našeho života a světa.
Irena Duchoňová
Svatost v kontextu žďárské tragédie
Na svatého Václava jsem byla v katolickém kostele na bohoslužbě. Mladý kněz v kázání mluvil o životě, díle a mučednické smrti svatého Václava. Jako vtip pak přidal zážitek ze semináře - na kázání jednoho z biskupů o českých světcích a světicích slovenský bohoslovec konstatoval: "No, to je toho, že jich máte tolik. Vždyť jste si je sami zabili!" Ač mi toto vyjádření připadá trochu neuctivé, má pravdivý základ - velkou část našich národních světců a světic tvoří mučedníci.
Irena Duchoňová
Křesťanství - naděje pro dnešek?
Rozečetla jsem novou knihu - Křesťanství a moderní kultura - od M.P.Gallaghera. Autor ji v roce 1990 vydal jako soubor esejů z různých časových údobí. A ačkoli kniha odráží situaci hlavně v Irsku a česky vyšla až v roce 2004, připadá mi pořád aktuální. Témata jako ateismus, povrchní víra nebo lhostejnost se naší společnosti velmi dotýkají.
Irena Duchoňová
Iveta B.
Už týden sleduji kauzu sebevraždy Ivety B., poctivě čtu každý článek, který je publikován. Nejsem ani novinář, ani policista, ani šmírák. Dokonce ani nepatřím mezi obdivovatele zemřelé. Zajímají mě vedlejší tóny a věty této kauzy. A v hlavě mi víří plno otázek, jako: Proč hodně talentovaní lidé umírají vlastní rukou? Proč zrovna smrt na kolejích? Jaký byl vztah mezi Ivetou B. a její matkou a jejím synem? Opravdu se stala obětí domácího násilí a sebevražda byla jedinou možnou cestou jak z něho utéct? Na tyto otázky asi nikdy nedostanu odpověď. Na tu nejdůležitější bych ale odpověď chtěla. Ptám se tedy sebe i vás, čtenářů a blogerů: kde je hranice novinářské etiky u kauz jako je tato?
