Tak nevím, český světců je 6: Prokop (co oře čertem), Vojtěch, Václav, Anežka, Zdislava a Jan Nepomucký. Z nich "jsme si zabili" 2, to není většina.

Tak a ted jste to zazdil. Tahle statistika se do propagandy nehodi.

Kterak využít lidskou tragedii k propagaci

Tragedie mivaji vetsi sledovanost, takze to propagacni vyuziti se primo nabizi.

To mate trosku popletene. svatym se clovek nestava, tim ho jmenuje papez. To je neco jako posmrtna nobelovka.

Ano, i náš věk má své svaté. Dokud nepřijde čas, nikdo o nich neví. Ale zjeví se z čista jasna jako služebníci Boží v tom jediném opravdovém okamžiku: "To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. A Bůh jim setře každou slzu z očí."

Patrně je jasné, že ty rodiče dnes jen těžko naleznou útěchu, ale Bůh je dá jednou zase dohromady a už navždy. Také jsem přišel o řadu svých blízkých a s tou nadějí se mně žije lépe.

Napsala jste to pěkně, ale jste si jista tím, že ten chlapec chtěl obětovat svůj život za život své spolužačky? Že chtěl zemřít místo ní?  Nebo ji jenom bránil a stálo ho to neplánovaně život, protože ho vůbec nenapadlo, že by žena mohla být nebezpečnější než muž a že by nad ním mohla vyhrát? Že mu prostě nedošlo, že chce-li zastavit nějakou agresi, musí být agresivnější než primární agresor, tedy že obrana musí být rasantnější než útok? Jeho hrdinství to samozřejmě nesnižuje, ale s tou svatostí bych byl velmi opatrný...

Jan Nepomucký také nechtěl jen tak zemřít, ale byl umučen. Podobně Jan Sarkander .....

Máte sice pravdu v tom, že nejspíše nechtěl zemřít. Ale opomíjíte fakt, že vědomě šel do rizika při záchraně života spolužačky. Byť lze říci, že šestnáctiletý kluk asi ne vždy správně vyhodnotí své šance, ale prostě do toho šel!!!! Šel a při obraně života jiných ztratil svůj život. Obětoval sám sebe pro jiného. To je velký čin, nejen hrdinský, ale z pohledu věřících tím i projev svatosti (neplést ale s pojmem svatý jako svatořečený), neboť obětovat se za jiné (byť oběť není primárním úkolem, jen nešťstným vyústěním děje), prostě projevem lidského srdce je. A v tom spatřují mnozí projevy svatosti. Tím netvrdím, že chlapec by měl být blahořečen. Možná měl mnoho "rošťáren" za sebou, kdo ví.