Svoboda volby

  "Vyrazil na cestu. Rychle, zběsile. Což o to, z kopce to bylo dobrý, pak už to nešlo tak snadno. Když doběhl na okraj města, těžko popadal dech. Snažil se přemýšlet, ale ve spáncích mu bušila krev. Všechny myšlenky se upínali jen k jedinému bodu. Potřebuje ten pozemek, který odpoledne viděl. Rychle, jen rychle. Když probíhal městem, potkával známé. Chtěli ho zadržet, nedal se. Volali na něj, odpovídal jen krátkým zamáváním. Usmáli se, usmál se také, ale stále běžel.

  Konečně byl doma. Pustil počítač a začal hledat. Google se snažil, co mohl, takže nakonec našel požadovanou informaci. Pozemek byl na prodej! Hurá! Jásal si. Ale jen do okamžiku, než se podíval na cenu za metr čtvereční a celkovou výměru. Z jásotu přišlo zděšení. Tak velkou částku nikdy, nikdy nemůže dát dohromady. Rozbrečel se a plakal tak dlouho, že bolest přešla ve spánek.

  Ráno bylo moudřejší večera. Přemýšlel a pak se rozhodl. Zavolal majiteli pozemku a domluvil si schůzku na odpoledne. Věděl, co ho čeká a při koupi nechtěl smlouvat. Z pronajatého bytu vzal vše, co mělo jakoustakous cenu. Vše nastrkal do tašek a báglů, doma mu nezbylo skoro nic. Plnou káru svých věcí zapojil za kolo a s krosnou na zádech vyrazil do města. Objel všechna vetešnictví, bazary, zastavárny. Věcí postupně ubývalo, tak jak se mu je dařilo zpeněžit. Měl velké štěstí. Všude dostával dobré ceny, sem tam i dobré rady, které ale nechtěl slyšet. Nakonec prodal i káru a kolo. Měl jen malou tašku s hotovými penězi. Zbývala banka, vyrazil tedy tam. Zrušil pojistky a účet, prodal cenné papíry. Všechny peníze si nechal vyplatit v hotovosti. Když spočítal všechny utržené peníze, zjistil, že mu do ceny pozemku chybí ještě drobný obnos. Už neváhal. Svlékl své sako a prodal ho. Konečně měl požadovanou částku. Radost a těšení se se rozlila každičkým kouskem jeho těla.

  Odpoledne se setkal s prodejcem pozemku. Plácli si okamžitě. Smlouvu podepsali během hodiny. Neměl neměl nic, jen nově koupený pozemek. Košile ho nehřála, trochu se třásl, ale bylo to spíš vzrušením než zimou. Věděl, že vyhrál. On, on je tím, komu pozemek patří! Protože jen on poznal tajemství, které se v něm ukrývá. Pomalu, zvolna se vydal ke svému pozemku. Měl prázdné ruce, neběžel, ale krev mu opět pulzovala ve spáncích. Cestou si u kamaráda půjčil rýč. Došel až tam, kde včera stál. Začal rýt. Po hodině usilovné práce z pozemku vyzvedl poklad. Poklad, který byl cenější než vše, co do té doby měl. A byl jeho!"

  Tak takhle nějak by se dalo aktualizovat jedno z Ježíšových podobeství. Hodně o něm přemýšlím, protože hledání vlastního "pokladu" - ať už tím myslíme jakoukoli z hodnot - patří do života každého z nás. Mohu se tedy ptát nejen "Co nebo kdo je můj poklad?" a "Co všechno jsem pro tento poklad ochotný dát nebo udělat, abych ho získal/a?". Myslím si, že takových krizových momentů, kdy je nutno dát všanc úplně vše za něco, co ještě není úplně zřejmé, ale tušíme že je to krásné a že to chceme, je v životě mnohem víc než jen jeden. Už když člověk volí školu, partnera, rozhoduje se uzavřít manželství, koupit byt... tehdy si vždy se vždy musí rozhodnout, zda daná hodnota stojí za to, aby daroval vše, co má a umí. Pokud si odpoví "ANO", pak je na něm, zda podle rozhodnutí dokáže i konat. Spojí-li se obojí, je možné "poklad" získat. A to i přes to, že někdy musíme nejdřív všechno pustit, vyprázdnit ruce a srdce, abychom pak mohli být nově obdarováni, obohaceni.