Daň Robina Hooda - dobrý nápad?

Již delší dobu přemýšlím o sepsání postu o tzv. „Robin Hood Tax“. Pokaždé jsem si ale našel lepší činnost a řekl si, že informování o zajímavých věcech přenechám těm, kteří jsou za to placeni a mají armádu korektorů, kontrolující jejich výstupy.

Bohužel, všechny zprávy o dani Robina Hooda (robinhoodtax.org.uk) byly převzaté z anglického tisku a všechny byly téměř identické (až na jednu - http://komentare.sme.sk/c/5260664/dan-robina-hooda-je-zly-napad.html - která ale vykradla blog Tima Harforda uveřejněný mj. ve Financial Times - odkaz níže).

O co jde a kdo za tím stojí? Idea zdanění bankovních transakcí už tu nějakou chvilku je, např. v roce 1971 s nápadem na bankovní daň přišel nositel Nobelovy ceny James Tobin (pokud by mne někdo chtěl doplnit, prosím, nechť tak učiní v diskuzi pod postem). Za konceptem Daně Robina Hooda stojí společenství zhruba 50 neziskovek, odborů a obecně prospěšných společností, mediálními tvářemi jsou režisér Richard Curtis (Láska nebeská a Piráti na vlnách) a herec Bill Nighy, kteří natočili krátké filmy, ve kterých představují myšlenku daně Robina Hooda (filmy je možné shlédnout zde - http://www.youtube.com/watch?v=qYtNwmXKIvM – a zde - http://www.youtube.com/watch?v=M18_Yi9hVm4&feature=PlayList&p=54555CBA6164D1A8&playnext_from=PL&playnext=1&index=1 ). Samu myšlenku podporuje mnoho dalších umělců - od Sienny Miller až po Sira Bena Kingsleyho, významní politici Gordon Brown, Angela Merkel a Nicolas Sarkozy spolu s dalšími představiteli veřejného života a byznysu.

Daň Robina Hooda nemíří na běžné občany, její dopad nepocítíme přímo na svých peněženkách, ani jinak její výběr neuvidíme.  Daň Robina Hooda má fungovat na principu zdanění bankovních transakcí, které jsou čistě spekulativní a generují bankám jejich ohromné zisky (zde se sluší podotknout, že české banky žijí z více či méně smysluplných poplatků, což náš bankovní trh uchránilo před většími dopady celosvětové ekonomické krize) – např. spekulace na pokles/růst měn (útoky na českou korunu ostatně můžeme pocítit směňujeme-li koruny za eura), investice do „toxických“ nebo nebezpečných aktiv, investice do dluhopisů (ano, i to je hazard, stačí se podívat na Řecko – investoři a banky stále kupují řecké dluhopisy!). Daň by měla být podle tvůrců myšlenky strhávána automaticky a ukládána na speciální účet, což znamená, že by nešla do státního rozpočtu, odkud by čerpaly všechny resorty (s tímto nápadem v nedávné době přišel Gordon Brown), ale stála by mimo s vlastními „investičními pravidly“. Polovina z vybraných peněz by byla použita na řešení sociálních a zdravotních problémů v zemi výběru a druhá polovina by byla použita na boj s chudobou a nemocemi, na podporu vzdělávání etc. v zemích třetího světa. Rozhovor s Curtisem a Nighym na téma Robina Hooda a krátký článek je dostupný zde http://news.bbc.co.uk/2/hi/8506718.stm.

Aby celý projekt dosáhl kýženého efektu, je nutné, aby se do něj připojily země z celého světa. Jak jsem zmínil výše, myšlenku podporují hlavně evropští politici, což by v konečném důsledku mohlo znamenat nižší konkurenceschopnost evropských bank. Je ale dost dobře možné, že by po zavedení daně mohla Evropská unie přesměrovat značnou část peněz, které ročně vynakládá na mezinárodní rozvojovou pomoc, do kapitol vzdělávání, vědy a výzkumu nebo zvýšit příspěvky na projekty v „chudších“ zemích EU.

Ještě se vrátím k blogu Tima Harforda (http://timharford.com/2010/02/if-that%E2%80%99s-the-robin-hood-tax-i%E2%80%99m-the-sheriff-of-nottingham/) : Nemyslím si, že by právě tato daň zatížila spotřebitele (kupce pojistky) kvůli tomu, že se pojišťovna zajistí u banky. Bude-li banka, resp. pojišťovna, investovat vybrané pojistné do rizikových obchodů, nechť je zdaněna, protože o peníze riskantním obchodem může přijít. Když se zajistí běžnými instrumenty, Robin Hood na ni nedosáhne. Jedná se bohužel ideální stav, protože pojišťovny tu nejsou od toho, aby zmírňovaly a hradily napáchané škody, ale primárně fungují, aby svým majitelům vydělávaly hromady peněz. A toho nejlépe docílí právě spekulativními obchody.

V případě zavedení Daně Robina Hooda by byla za potřebí kvalitní legislativa, která by zabránila promítnutí těchto nákladů (v maximální výši 0,05% z každé riskantní mezibankovní transakce) na zákazníka. A v tom může být problém.

Házím do pléna námět k diskuzi – české politické strany navrhují vytvoření jakési Rady moudrých, obdoby ekonomických rad skandinávských zemí, která by propočítávala dopady poslaneckých a jiných návrhů na státní rozpočet, případně návrhy s devastujícím dopadem rovnou vetovala. Pokud bychom takovou radu zavedli, proč bychom jí neměli svěřit rozdělování poloviny peněz (té, která se má utratit v zemi výběru) z vybrané daně? I v případě, že by banky tento vícenáklad promítly do ceny služby, není to pro občana lepší? Tyto peníze by stály mimo rozpočet, musely by být utraceny ve prospěch obyvatel, např. na zlepšení zdravotní péče, vzdělávání, rekvalifikace, atd. a nakonec – fond by kontrolovala apolitická Rada moudrých, nebyl by porcován poslanci. Možná, snad, by v tomto legislativou svázaném systému nemusela fungovat klasická česká korupce...