Výpravy na Měsíc – úklid starých satelitů a vesmírného šrotu

Co se stalo s vysloužilými satelity a sondami? Pro návrat lidí na Měsíc se musí jeho oběžná dráha znovu zmapovat a „uklidit“. (délka blogu – 5 min)

Na oběžné dráze Země se dnes nachází velké množství malých a velkých předmětů. Je jich stále více. Ke ztracenému nářadí astronautů se přidávají další a další vysloužilé satelity a sondy. Vesmírné agentury jejich výskyt pečlivě mapují. Mají k tomu dobrý důvod. Rychle se pohybující úlomky na oběžné dráze jsou pro funkční satelity velice nebezpečné. 

Podobná, i když ne tak drastická situace panuje i v blízkosti našich vesmírných sousedů – Měsíce a  Marsu. V průběhu let se k nim vydaly desítky sond. Některé spadly na jejich povrch, jiné se ale dosud nacházejí na oběžné dráze. Seznam sond, které byly ze Země vyslány k Měsíci, si můžete prohlédnout na této stránce. (https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_missions_to_the_Moon)

Návrat lidí na Měsíc

Dlouhé roky poté, co na Měsíci přistávaly americké výpravy, zůstal průvodce naší planety opuštěný. To se má v budoucích letech změnit. Měsíc pro sebe objevili jak astronomové tak různé vesmírné agentury a dokonce i soukromé firmy, které chtějí nabídnout další level vesmírného turismu.

Dříve, než se k Měsíci vydají lidé, je potřeba vytvořit podrobnou mapu kosmického smetí na jeho oběžné dráze. To ale není zdaleka tak jednoduché jako u Země.

Odpad na oběžné dráze Měsíce

Malé úlomky na naší vlastní oběžné dráze máme pod dozorem. Jak by se ale dalo monitorovat stejné vesmírné smetí u 380 000 kilometrů vzdáleného měsíce? Teleskopy, které by mohly smetí sledovat, jsou oslepovány slunečním světlem. Měsíční povrch má albedo kolem 0,12. Odráží tedy kolem 12 % slunečních paprsků. To znemožňuje přímé optické pozorování malých a tedy málo jasných předmětů citlivými teleskopy.

Na pomoc přichází radarová technika

Vědci a technici NASA museli vytvořit jiný systém. Vědci používají 70-ti metrovou anténu v kalifornském Goldstone. Vysílají svazek mikrovlnného záření. Sonda nebo odpad, které se nacházejí na oběžné dráze kolem Měsíce a které toto záření zasáhne, odrazí záření zpět k Zemi. Tam ho zachytí Green Bank radioteleskop v Západní Virginii.

Metoda má první úspěch. S její pomocí se podařilo objevit ztracenou indickou sondu Chandrayaan-1.

Chandrayaan-1

Indická sonda startovala v říjnu 2008. Měla obíhat Měsíc zhruba dva roky a mimo jiné snímkovat jeho povrch v různých pásmech spektra a hledat stopy vody na Měsíci. Na místo určení se dostala v listopadu 2008. Vysadila přistávací modul, který měřil atmosféru Měsíce a plánovaně se zřítil v blízkosti jižního pólu.

Sonda ale už v roce 2009 ztratila spojení s řídícím střediskem. Mise byla předčasně ukončena. Vědci se ani nedozvěděli, jestli se zřítila na povrch Měsíce nebo se stále nachází na oběžné dráze.

Sonda byla objevena až nedávno, díky snaze zmapovat vesmírné smetí v blízkosti Měsíce. Byla nalezena ve výšce 200 km na oběžné dráze, která se od původní liší o 180 stupňů, jinak se ale podobá její poslední známé dráze, která vede nad polárními oblastmi Měsíce.  

Pomyslný „úklid“ nebo spíše mapování objektů, které krouží kolem Měsíce tedy může začít. Měsíc se má jednoho dne stát odrazovým můstkem pro mise k Marsu. Základny, které se na Měsíci mají vybudovat, budou užitečné i pro astronomy. Na odvrácené straně Měsíce jsou ideální podmínky pro pozorování vesmíru. Den a noc totiž na Měsíci trvají 14 dní – dost času na detailní pozorování, nerušené slunečním zářením.