Vesmírné civilizace, které “házejí prasátka”

Vědci uvažují o novém způsobu hledání mimozemské civilizace. Ty by o sobě mohly dávat vědět díky jevu, který připomíná tzv. házení prasátek, zrcadlení silného zdroje světla.

V posledních letech už není pochyb o tom, že je většina hvězd obklopena planetárními soustavami. I přesto, že máme stále lepší a dokonalejší teleskopy, dají se ovšem tyto planety sledovat jen velice obtížně. 

Světlo hvězdy je totiž mnohem silnější než světlo odražené planetou. Není náhoda, že většina dnes známých exoplanet obíhá kolem poměrně malých a slabých hvězd - rudých trpaslíků - které vydávají méně světla než hvězdy podobné Slunci. Světlo jejich planet není tolik rušeno oslepující hvězdou. 

Přesto jsou obrázky těchto vzdálených exoplanet jen velice primitivní - často mají velikost jen jednoho nebo několika pixelů. 

Zdá se ale, že i přesto by se mohly na takových planetách dát sledovat města cizích civilizací - samozřejmě za předpodkladu, že se tam civilizace skutečně nacházejí. 

Sledování struktury povrchu může umožnit jednoduchý trik - může k tomu dopomoci zrcadlový odraz, způsobený speciálními materiály. 

Díky zrcadlení by pak měla periodicky vzrůstat jasnost světla, odraženého planetou. V optimálním případě by mohlo jít o opravdu intenzivní jev, kdy jasnost planety stoupne i několikanásobně. Vědci by tedy mohli sledovat nejen samotný obraz planety v teleskopu, ale také hlavně jeho chování a změny intenzity světla během určité doby.

Vesmírné házení prasátek

Dejme tomu, že se na cizí planetě nachází inteligentní civilizace, která o sobě chce dát vědět svému okolí. 

Taková civilizace by mohla na části povrchu své planety vybudovat struktury, které zrcadlí záření hvězdy a posílají tedy do vesmíru “prasátka” podobně, jako si na Zemi hrají děti s malými zrcátky. 

Intenzita takového civilizačního prasátka by byla závislá nejen na intenzitě záření hvězdy, ale také na stupni zrcadlení a velikosti zrcadlící struktury. 

Přitom je velikost zrcadel poměrně omezená - vědci vypočítali, že k zrcadlení může u Země docházet naráz jen na zhruba 2800 km2 povrchu planety. 

To je dané geometrií planety - je kulovitého tvaru. Plocha, která by se musela pokrýt zrcadly, tedy není tak velká jak by se mohlo zdát. U Země to dělá mimochodem kolem 5 miliontin celkového povrchu planety. 

Samotnou intenzitu centrální hvězdy civilizace nejspíš moc neovlivní, největší vliv na házení prasátek by tedy měl materiál, ze kterého jsou zhotoveny zrcadlící plochy. 

Sklo má například tendenci zrcadlit jen asi 5 procent záření, zatímco dobře vyleštěné hliníkové plochy by mohly do vesmíru odrazit i 90 procent záření hvězdy. 

Co bychom pak mohli pozorovat? 

Příjemce signálu by pak mohl pozorovat skokové zvýšení jasnosti planety v průběhu času - pokud by zrcadla pokrývala jen část pozorovatelného povrchu, schopného odrážet záření ve vhodném úhlu, tedy přímo k pozorovateli. 

Výběrem místa, kde budou zrcadlící plochy postaveny, by cizí civilizace mohla definovat i směr, kterým bude svá vesmírná prasátka posílat. 

Pokud by se rozhodla na sebe upozornit právě nás - viděli bychom náhlé nevysvětlitelné ale periodické nárůsty jasnosti planety během jejího oběhu kolem centrální hvězdy. 

Je také dobře možné, že jednoho dne objevíme podobný jev náhodně - že uvidíme odlesky cizího města na planetě, vzdálené desítky světelných roků.

Anebo … už dnes nějaká vzdálená civilizace, která má k dispozici opravdu dokonalé teleskopy, vidí odlesky právě vašeho města… 

Zdroj: Nedávný článek Bhaveshe Jaiswala z Indického institutu vědy publikovaný na serveru arXiv, https://arxiv.org/abs/2306.07859