Kolonizace jiných planet

Existuje nějaká planeta, která by měla podnebí blízké pozemskému - případně by mohla mít takové podmínku v daleké budoucnosti? (délka blogu 5 min.) 

Ve Sluneční soustavě žádná taková planeta neexistuje a ani měsíce obřích planet Jupiteru a Saturnu nesplňují dané podmínky. Možná by se ovšem daly upravit podmínky na našich sousedních planetách tak, aby se na nich dalo žít - i když by takový život byl jistě problematický. Měsíce velkých planet budou mít v daleké budoucnosti možná příhodnější podmínky než dnes - teplota a tlak by se tu mohly zvýšit natolik, že by tu mohli lidé přežívat za podpory technologie - tyto měsíce mají ale obrovský problém. Jejich povrchy jsou doslova grilovány ionizujícím zářením. 

Kolonizace Marsu

V daleké budoucnosti (poslední odhady mluví o 800 000 000 roků, tedy necelé miliardě let) zvýší naše Slunce svůj výkon natolik, že znemožní pohodlný život na Zemi. Lidstvo jistě ještě nějakou dobu přežije v podzemí, pro přírodu na naší planetě to ale bude rozsudek smrti. V té době by mohlo být dostatečně teplo… na Marsu, který je dnes suchou a chladnou planetou. 

Mars má jednu výhodu: dodnes tu existuje voda, i když už jí dnes není dostatečné množství. Dalším problémem by mohla být velikost planety - Mars je totiž poměrně malý. Díky tomu bude ztrácet svou nově nabytou atmosféru do okolního vesmíru. Lidstvo tedy bude muset nejprve obstarat dostatek vody a nasměrovat ji na suchou planetu. To by neměl být problém - po Sluneční soustavě se neustále potulují komety, jejichž dráha by se musela dát upravit tak, aby dopravily své vodní zásoby až na místo určení. Osídlení Marsu by pak bylo možné - za předpokladu, že se na něm podaří vytvořit přijatelný ekosystém. Začalo by se nejspíš nasazením bakterií, které by se postaraly o potravu pro vyšší organismy. 

Kolonizace Venuše

Zatímco o kolonizaci Marsu už někteří sní, kolonizací Venuše se zatím nikdo příliš nezabýval. Podmínky se tu zdají být až příliš extrémní. Blízko jejího povrchu panuje teplota kolem 480 °C a takový tlak, který se podobá tlaku vody v hloubce 900 metrů. 

Ani rotace Venuše není podobná rotaci Země nebo Marsu. Venuše se kolem své osy otáčí jednou za 243 dní. Hustá atmosféra se tu skládá téměř výhradně z oxidu uhličitého. 

Kolonizace Venuše bude sice složitější než u Marsu, nebude ale nemožná. Pokud by se měla Země nacházet na stejné oběžné dráze jako Venuše, měla by průměrnou povrchovou teplotu kolem 38 stupňů, vypočítali vědci. 

Při kolonizaci Venuš pomohou lidstvu samozřejmě nové technologie a také genetické inženýrství. I na Zemi například existují bakterie, které si hravě poradí s podmínkami, podobnými těm na Venuši. Jiným zase pro změnu nevadí kyselé prostředí (na Venuši jsou oblaka z kyseliny). Pokud by se podařila selektivní výměna genů mezi jednotlivými druhy specifických bakterií, mohl by se vytvořit nový organismus, který by na Venuši přežil. Další druhy bakterií by mohly následovat. Pomoci by měly opět komety, které zanesou do atmosféry Venuše vodu. Tu totiž bakterie potřebují ke svému životu.

Postupně by se tak mohly vytvořit podmínky, které zredukují množství síry v atmosféře.  Kyselina sírový by se tak mohla z atmosféry odstranit už během 100 až 1000 let, míní vědci. 

Tím by se atmosféry “vyčistila” a zprůhledněla. Mraky dnes zachycují 90 % infračerveného záření a 75 % viditelného záření z povrchu Venuše a odrážejí je zpět na povrch planety. 

Výsledkem by byl silný pokles teplot. Podle výpočtů by pak teplota na povrchu klesla o 200 až 250 °C, což je pro život našeho typu pořád přílišné horko. Při teplotě 150 °C se naše DNA rozpadá rychleji, než ji opravné enzymy dokáží obnovit.

V této fázi by musely Venuši kolonizovat jiné organismy, které by využívaly fotosyntézu a snižovaly množství oxidu uhličitého. I tady by se mělo jednat o nové umělé bakterie - například takové, do kterých se podařilo přenést geny umožňující fotosyntézu sinic. Toto řešení je dokonce velice elegantní: díky tomu, že se budou kolonie bakterií v atmosféře množit, budou stále těžší a nakonec budou klesat na povrch planety. Od CO2 se tím očistí všechny vrstvy atmosféry i povrch Venuše. Vzhledem k husté atmosféře  by tento proces trval ovšem velmi dlouho, odhadem nejméně 100 000 let, ale klidně i několik milionů let. 

Výsledkem práce těchto bakterií by byla atmosféra, která už obsahuje kyslík. Co můžeme říci s naprostou jistotou - kyslík se tu nejprve bude spotřebovávat samotnými horninami planety. Ty budou oxidovat. Díky tomu se bude neustále snižovat nejen teplota ale i původně vysoký tlak na povrchu planety. 

V optimálním případě by pak mohly být obyvatelné buď póly planety nebo dokonce celá Venuše. 

Největším problémem by měla být voda - projekt bude potřebovat opravdu velké množství komet, které by musely na Venuši zanést dostatečné množství kapaliny. Naši potomci si také budou muset poradit s obrovským množstvím síry, která je dnes součástí oblak Venuše. Povrch by měl být díky práci bakterií pokrytý vrstvou síry o tloušťce několika set metrů. 

Na naše potomky tedy čekají skutečné výzvy. Nepůjde jen o to, upravit podmínky tak, aby byly podobné podmínkám na Zemi. Ke skutečnému osídlení planety budou muset vytvořit ještě fungující komplexní ekosystém. 

U Venuše je výhodou fakt, že dostává od Slunce větší množství záření než Země. Alespoň co se týká energie je tu situace výhodnější než u Marsu.