Etika a jaderná energetika

Jak vnímáte etický problém v jaderné energetice? Zvu vás do diskuze pod blogem. Máme právo využívat jadernou technologii nebo máme povinnost planetu “jádra” ušetřit? (délka blogu 5 min.)

Oba tábory zatím nenalezly společnou řeč. Odpůrci jaderné energetiky se nechají unášet emocemi a hrůzou z neznáma, kterou (jak se zdá) neovlivní logické argumenty. Je to vlastně logické - tento mechanismus máme my lidé pevně zakódovaný. Naši civilizaci jistě v minulosti nejednou zachránil před škodami a zničením. A najednou bychom  chtěli, aby lidé mysleli jen kriticky a logicky a svůj doteď správný “instinkt” ignorovali? To se nejspíš v dohledné době nestane.

Pokud už začnou argumentovat, uvádějí odpůrci jaderné energetiky jeden etický důvod, proč s využívání “jádra” přestat.

“Jaderné štěpení se dá využívat jen pár let - zanechává ale spoustu jaderného odpadu, který bude nebezpečný ještě další tisíce nebo statisíce roků. Následujícím (dejme tomu) 40 000 generacím tak zanecháváme nepředstavitelný problém, který budou muset řešit jen proto, abychom my dnes měli trochu levné energie”, říkají.

Pojďme tuto tezi trochu rozebrat.

Odpad

Každá lidská generace žije na Zemi hlavně pro sebe. Každopádně tomu tak bylo v minulosti - a v současnosti se zabýváme budoucími generacemi jen proto, že na to máme dostatek nevyužitých zdrojů. Navíc máme snad poprvé v lidské historii dostatečné vědomosti a možnosti na to, abychom mohli skutečně ohrozit planetu na velice dlouhou dobu - například radioaktivním zamořením. Musíme tedy logicky dávat víc pozor na to, co děláme.

Měli bychom se snažit, abychom budoucím generacím zanechali pokud možno co nejmenší starosti, pokud možno co nejméně odpadu, se kterým se bude muset vyrovnávat.

A v tom je právě pozitivum jaderné energie.

Ve srovnání s ostatními zdroji se totiž jedná o relativně jednoduchou technologii. Je navíc neuvěřitelně vydatná.

Je to právě tato vydatnost, která obrací argument protivníků naruby. Často uváděné alternativy, jak sluneční nebo větrná energie, totiž nejsou bezodpadové. I ony vyžadují složité technologie, které se musí nejprve vyrobit. Při výrobě kovů nebo například křemíku se musí spotřebovat spousta energie, kterou je také někde nutno vyrobit. A co se stane s odpadem při výrobách různých podpůrných systémů? Zatímco na jednu technologickou jednotku připadá u jaderné elektrárny enormní výkon, o všech dnes známých alternativách se to říci rozhodně nedá.

Ještě horší je situace u klasických technologii - jako u uhelných elektráren. Ty paradoxně zamořují své okolí daleko vyšší hodnotou aktuální a lokální radioaktivity než elektrárny jaderné. Dalším generacím zanechávají zdevastovanou krajinu a škody, způsobené spadem popílku.

Zatímco za svůj život spotřebujete tolik energie, že to odpovídá mnoha tisícům tun vytěženého uhlí - u jaderného paliva se jedná o několik gramů. Co je lepší - nechat potomkům několik gramů odpadu … nebo zničenou krajinu zamořenou průmyslem, vyrábějícím složité “ekologické” technologie? Ano, tu zničenou krajinu částečně nikdy neuvidíte, nachází se totiž v Číně nebo zemích třetího světa, kde se těží suroviny na všechny nové technologické hračky. Přesto tu je - a změny krajiny, vytěžené pralesy a zamoření těžkými kovy jsou následky, které budou muset řešit další generace stejně, jako skladování radioaktivních odpadů.

Toxicita radioaktivních odpadů

Často udávaná hodnota v rozmezí statisíců roků - není správná.

Během využívání jaderného paliva v něm vznikají toxické a radioaktivní izotopy. Jedná se ale v naprosté většině o izotopy s krátkou dobou rozpadu. Během prvního tisíce let se jejich aktivita sníží na pouhých 10 procent a za deset tisíc let už je jen kolem jednoho procenta.

Navíc není nikde řečeno, že se bude na věky jednat o odpad. Už dnes existuje jeden druh reaktoru, který takového “odpadu” umí využít k výrobě energie. Je tedy docela dobře možné, že se dnešní “odpad” během pár desetiletí změní v cennou a zlatem vyvažovanou surovinu, ze které mohou naši potomci čerpat ještě dlouhou dobu energii, aniž by museli vyvíjet obzvláštní snahu na těžbu suroviny. Jednoduše proto, že surovinu pro budoucí jaderné elektrárny už máme.

Proč tedy nevyužít levný, spolehlivý druh energie - a místo toho experimentovat s “ekologií”, která ničí životní prostředí daleko více než jaderná energetika?

Přechod na “ekologické druhy energie” není zadarmo

… a nejedná se jen o peníze. Zatímco už zavedená jaderná energetika nabízí časově stabilní a poměrně levný zdroj energie, stojí experimenty s alternativními zdroji na nejistých nohou. Slunce nesvítí dost často na to, aby mohlo pokrýt naši spotřebu. Ani vítr to moc nevytrhne. Vodní elektrárny jsou  na tom sice o něco lépe, ale v dobách, kdy panuje sucho, bychom se na ně moc spoléhat neměli. Bude potřeba kombinovat všechny tři zdroje - a možná ještě další - ty, které spalují fosilní paliva.

Výsledkem jsou další stovky kilometrů silných měděných kabelů, podpůrných konstrukcí, další velké množství technologie, využívající nejrůznější průmyslová odvětví. Možná i v tom se skrývá odpověď na otázku: “Proč?” Ti, kdo by rádi vydělávali na dalších a dalších (jinak nepotřebných) investicích - manipulují veřejným míněním, hodnými lidmi, kteří následují jen svůj instinkt a nechají se lehce vehnat do slepé uličky strachu.

Navzdory vší logice pak je možné, že vyjdou do ulic demonstrovat za to, aby jim zdražili energii, hlavně že bude vypnuto několik jaderných elektráren. Co přitom nevidí, je krajina, zdevastovaná fotovoltaickými elektrárnami, větrníky a těžbou ropy, kovů a výrobou plastů. Přesně podle hesla: Ekologie naruby.