Mohou všechno, ale nesmí. To je ale nezajímá …

Opět se plní noviny i televizní zprávy nově zavedenými poplatky ve zdravotnictví. Nechme stranou, zdali jsou tyto odvody správné a spravedlivé. Pojďme se raději podívat, co nám naši slavní politici v souvislosti s tímto tématem na sebe prozradili.

Moje první teze je jednoduchá - nevybíráním poplatků porazili krajští politici demokracii, nikoliv vládu. Demokracie v teoretickém pojetí znamená vládu většiny. To není jen o tom, ke kterému politickému táboru přeběhne onen osudový poslanec. Pro demokracii je ale spíše důležitější, že se menšina poddá většinovému názoru a za odměnu je její názor brán v potaz. To se v Čechách nestává.

U nás se v parlamentu prosadí poplatky a parlamentní menšina není schopna se s tímto faktem vyrovnat, a tak na krajské úrovni příslušné ustanovení vymaže z praktického života. Sice se mé švejkovské srdíčko raduje, jak se vše pohodlně obešlo. Poplatky se vybírají, ale za občany je v krajských nemocnicích platí kraje. Takže se poplatky v podstatě nevybírají. Kdo by chtěl tvrdit opak, měl by si vzpomenout na jednu filmovou scénu. Padouch slíbí hrdinovi, že když mu pomůže, bude volný. Když se pak hrdina svého práva dožaduje, padouch mu řekne, že je volný, a zastřelí ho. Kdo si myslí, že tohle je fér, bude taktéž tvrdit, že nevybírání poplatků neodporuje zákonu.

České slovíčkaření je při aplikaci zákonů nebezpečné, zvláště Evropský soudní dvůr pro toto nemá pochopení. Kdo má náladu, může si pročíst sérii rozsudků ke svobodě obchodu se zbožím, kde soudcům stačila faktická diskriminace, nikoliv až právní diskriminace. Slovíčkaření většinou jen zakrývá neschopnost aplikovat elementární principy či neochotu se podřídit.  Ano, je to nedostatek pokory, který je pro dnešní českou politiku tak typický. Nepochybuji, že časem budou kraje donuceny českými soudy, aby uhrazování poplatků za občany zrušily. A následně budou muset platit obrovské částky jako odškodné nekrajským lékárnám a jiným soukromým zdravotnickým zařízením. Takže sečteno a podtrženo: nic se neušetří, jen se dozvíme, že dotyční politici tehdy nadřadili vlastní popularitu zájmům voličů, kteří je zvolili.

A konečně se dostáváme i k mé druhé tezi - někteří vrcholní politici nechápou účel krajů. Proč máme vlastně krajské aparáty? Je to snad myšleno jako trafika pro „užitečné" lidi, kteří se nedokázali uchytit v celostátní politice?

Ono kouzelné slůvko se jmenuje subsidiarita. Kdo ho často slýchává ve spojení s Evropskou unií, slýchává dobře. Není pochyby, že ve věcech armády či zahraniční politiky je rozhodování na celorepublikové úrovni nezbytné. Ale nebylo by lepší svěřit rozhodování o lokálních záležitostech lidem, kteří se v tom daném regionu pohybují? Kde postavit novou školu či nemocnici? Jak nejlépe udržovat místní komunikace? To jsou všechno témata, kde je znalost místních poměrů velmi prospěšná. Ale zároveň se mnohdy jedná o tak závažná rozhodnutí, že demokratická legitimace nějakého úředníka nedostačuje. A proto si volíme krajské zastupitelstvo. A o tom ta subsidiarita je - přesunout rozhodování co nejblíže občanům.

A tak se ptám? Plní kraje dobře své poslání, když svými finančními prostředky plýtvají na hrazení zdravotnických poplatků? Pocházíte-li z Ostravy a poletíte-li na dovolenou, asi vás cesta na ruzyňské letiště nemine. Odlet z Ostravy Mošnov? Možná by vám to udělalo radost, ale kraj za vás raději zaplatil 30 Kč v nemocnici. Štve vás to? Kdo je za to odpovědný? No přeci občané - voliči, kteří se chopili své odpovědnosti a zvolili příslušné krajské zastupitele. Že se staly jen figurkami populistické politiky? To už zítra nikoho zajímat nebude. Zítra budeme hodnotit dnešek dle hodnot, které dneska tvoříme. Necháme-li však kraje, aby se staly hlásnými troubami politických stran, místo aby se staraly o své občany dle svého nejlepšího svědomí - pohřbíme odpovědnou demokracii v jedné malé zemičce.

Nemohu si pomoci, ale dnes už na politickém bojišti neplatí ono kouzelné a mnohdy nepochopené: sláva vítězi, čest poraženým.  Dnešním poraženým je čest až tuze málo. A tak diváků na kolbišti rychle ubývá. A ti zbylí povětšinou pískají.