Blíží se konec absolutismu v Česku?

Všichni slavíme rok 1918 jako konec domnělé tyranie habsburských monarchů. Skončil tímto rokem definitivně útlak demokracie a jejích principů, nebo pokračuje dodnes?

Habsburský císař a český král Josef II. se cítil být prvním služebníkem státu. Kdo jsou naši politici? Jsou také prvními služebníky naší malé republiky, nebo jsou velkými pány a naše ubohá republika je pouze jejich služka? Po událostech uplynulých dní se začínám přiklánět k té druhé variantě. Vždyť dnešní politici neuznávají Ústavu jako zákon s velkým počátečním písmenem. Myslí si, že cokoliv je napsáno v tomto výjimečném zákoně, mohou oni změnit. K čemu je pak ale ta Ústava, když se poslanci nemusí řídit žádnými principy, neboť je můžou libovolně měnit? Jaký je rozdíl mezi našimi poslanci a tyranskými králi? Čím se liší naši poslanci od diktátorů Kuby a Severní Koreji? Ničím, dokud budou věřit ve svou neomezenou moc.

Prý legitimujeme naše poslance, když přijdeme k volbám. To je sice pravda, ale my legitimujeme naše poslance pouze v rámci Ústavy, a tím se odlišujeme od diktatur a absolutních monarchií. Vždyť i Hitler by se podle našich poslanců dostal k moci legitimně - změnil pouze několik zákonných ustanovení a tím strhl veškerou moc na sebe. My však nejsme lepší - po dvaceti letech od konce komunistické totality to byl přeci předseda komunistické strany, kdo se pustil v České televizi do interpretace Ústavy. Není toto ústavní krize?

Za posledních dvacet let se změnilo mnohé - můžeme cestovat po světě, nemusíme se učit ruštině. Avšak jedna věc stále přetrvává - smýšlení politiků, že mohou všechno. A tak se ptám, jak je můžeme odnaučit tomuto zlozvyku? Chtějí zvednout platy? Chtějí více peněz na opravu fotbalových hřišť v jejich rodných vískách? Naši politici si mohou přát mnohé věci, avšak my bychom jim neměli dopřávat všechna pokušení života. Postavme se jim proto na odpor, neboť oni nad námi mají moc jen tehdy, připustíme-li to. Házení vajíček byl dobrý začátek, ale mělo to za následek něco více než posílení ochranek politických shromáždění?

Každý diktátor argumentuje při porušení Ústavy veřejným zájmem a blahem národa. Našim poslancům zbyl už také jenom jeden argument, a to veřejný zájem. Mně je v podstatě jedno, kdy se budou konat předčasné volby. Avšak přál bych si, aby naši politici v sobě našli dostatek skromnosti a pokory, aby respektovali Ústavu jako my obyčejní občané.