Sitcom is coming back!

Češi se rádi chlubí svým humorem, avšak názor na kategorii „sitcom“ je dosti rozporuplný. Jsou zde skupiny nadšenců i odpůrců. Jedni je milují, druzí nesnáší. Nejsem v pozici, abych hodnotil, kolik je kterých, ani jaká forma zábavy je „ta správná“. Od toho máme demokracii, každý ať se baví dle svého gusta. Tvrdím však, že je sitcom opomíjen neprávem, protože se na našem území pořádný sitcom v rozumném čase snad nikdy nevysílal, a je (bohužel) rozšířen spíše jen v internetových komunitách.

Nebylo tomu vždycky tak. Pamatuji, jak kdysi na kolejích ustal každý večer v deset na půl hodiny život, když všichni hltali MASH. Jak všichni milovali roztomile nemotorného „Kouďáka“ z „Krok za krokem“, a další podobné postavy. Opravte mne, jestli se mýlím, ale tím přísun sitcomů kategorie A na naše obrazovky vlastně skončil, a televize se začaly orientovat na kvantitu. Ze všech kanálů se tak už léta valí víceméně pouze „béčkové“ sitcomy a mýdlové opery pro ženy v domácnosti.

Takže zatímco velké procento televizních diváků na západ od nás usedalo celá devadesátá léta dvakrát do týdne natěšeně k televizím, aby hltalo novou epizodu Přátel (tak jako my MASH, nebo o dvacet let dříve Dietla), my měli jen matné tušení ze společenských rubrik časopisů, že něco takového existuje. A po pár letech prodlení jsme se občas dočkali náhodně koupené série i v českém éteru. Asi za to částečně mohla i česká posedlost perfektním dabingem, a tím i nutně vznikající zpoždění, kombinovaná s finančními možnostmi, ale spíš viním neschopnost nákupčích televizních programů. Finanční argument totiž neobstojí ve chvíli, kdy jsou seriály typu Black Books nebo Červený trpaslík sice nakoupeny, ale s nulovou propagací vysílány v absolutně neatraktivních časech, takže určitě nebyly nijak drahé.

Český divák po ústupu bolševika, a jeho půlhodinových zpráv o dojivosti, objevil západní zábavu, a od těch dob se datují i pokusy o originální český sitcom. Bohužel za svými vzory značně pokulhával, například takový seriál Nováci upadl do zapomnění velice rychle, a odborná i laická kritika na něm nenechala nit suchou. Pravděpodobně právem, a pojem „český sitcom“ tak dostal nálepku něčeho neuskutečnitelného. Uspěla ještě tak možná Hospoda, spíš díky známému hereckému obsazení a české slabosti pro pivnice. Nicméně pověst sitcomu v českých luzích a hájích dále trpěla, a navrch získávaly hlasy, že jsou pro českého diváka příliš primitivní.

Oproti tomu v zahraničí sitcom pokračoval ve své několik desítek let staré tradici, a jen a pouze díky nástupu internetu pronikal a proniká i k nám. Televize ani videoobchody opět absolutně nezvládly tento přechod, na kterém mohly (a stále ještě mohou) dost vydělat, a tak se mezi lidmi šíří vypálené kopie seriálů s podomácku přeloženými titulky, které by si spousta lidí jinak i koupila. Bohužel, není od koho, a většina populace ani netuší co.

Na tomto pomyslném trhu však existuje spousta seriálů, při kterých se člověk doslova plácá do stehen smíchy, a ne, rozhodně nejde o laciný humor typu TV Nova. Na výběr je nepřeberné množství témat: od ujetých až po naprosto běžné příběhy ze života podané zdravě vtipnou formou. Opět, pro každého něco: IT Crowd, Father Ted, Futurama, Big Bang Theory, atd atd atd…

Jako poslední přírůstek se mi dostal do ruky resp. přehrávače seriál „How I Met Your Mother“. Shodou okolností ve stejný den, kdy jsem ze zvědavosti shlédl i jeden díl nejnovějšího pokusu o český sitcom jménem „Comeback“. Jakkoliv mne ten druhý nezklamal natolik, abych zhnuseně odešel od televize jako obvykle, a na české poměry musím říct, že jde asi o nejlepší sitcom, co tu vznikl, je přirovnání „nebe a dudy“ ještě mírné. A i když vezmu v potaz, že Comeback má kontrastnějším rozložením postav potenciál pro mnohem vtipnější situace, tak musím prohlásit, že „How I Met Your Mother“ (z evidentních důvodů nazývaný též HIMYM), je prostě jiná liga. Dialogy, kamera, a především uvěřitelnost děje. Comeback opravdu není špatný. Ale čiší z něj umělost. Ten samý rozdíl, jaký vás praští do očí při porovnání „Růžové zahrady“ s „Dr.Housem“, je evidentní i při srovnání HIMYM vs. Comeback. Když se podaří vtáhnout diváka do děje tak, jako v HIMYM, je i ten umělý smích který tolik lidí irituje, mnohem přirozenější.

Co z toho plyne? Proč to vůbec píši?

Kolik stála Novu výroba Comebacku? Jakkoliv se mi líbí výkony Dejdara s Matonohou, (a zejména Dejdarův „Ozzák“ se vydařil), určitě nehrají za byt a stravu. Opravdu je o tolik levnější vyrobit „umělý“ seriál, než koupit kvalitní zahraniční?