Jsou zemědělci nadlidé?

Většina, nebo alespoň velká část z nás, má v sobě jistou profesionální čest, hrdost na svůj obor. Kdysi existovalo zprofanované heslo: „Já jsem havíř, kdo je víc?“. Když pominu politické zneužití této fráze, je to do jisté míry asi i dobrá věta - práce by neměla být jen a pouze o penězích, a zrovna havířina určitě není žádná sranda, a její vykonavatelé mají být na co hrdí.

Proč mám ale pocit, že u zemědělců tento postoj přechází už spíše v pýchu a pocit nepostradatelnosti? Nechci teď řešit, který stát EU dává větší či menší dotace, a kdo je nebo není díky tomu poškozován. Upřímně –jestli chtějí co já vím Francouzi ze svých daní dotovat náklady na neefektivní výrobu potravin, tak ať si klidně dotují do alelujá, ale není to pro mne důvod, abych dával i já své daně na zvýšení dotací NAŠIM zemědělcům…

Ale to teď opravdu není předmětem článku. Tím je postoj „my vás živíme“, nebo dokonce „bez nás by jste chcípli hlady“. To považuji za přinejmenším povýšenost, spíš však za pohrdání kýmkoliv, kdo nemá ruce od hlíny. Mne tedy zemědělci rozhodně neživí. Živit mne budou ve chvíli, kdy mi to budou dávat zadarmo. Ale já od nich jejich produkty KUPUJI, hezky za plnou cenu, žádné dotace. Stejně jako kupuji vodu, oblečení, teplo, dopravu a všechno ostatní.

Proč bych tedy měl zrovna zemědělce uctívat jako nějaké Božstvo? Jaký je rozdíl mezi člověkem, který pracuje na poli, a člověkem, který pracuje někde jinde? Prý kdyby přestali produkovat potraviny, tak se společnost zhroutí. Co to je za logiku? Ano, zhroutí, ale bez které profese by se nezhroutila? Je snad horník, stavař, řidič, nebo obchodník méně důležitý? Bez prvního by ani sami zemědělci nepřežili už první zimu, bez dalších dvou by jejich potraviny shnily někde na poli, protože by nebyla silnice k tomu poli, resp. by to neměl kdo po ní dopravit. A bez obchodníků by si to zas téměř nikdo nekoupil, pokud by tedy nebyl zemědělec zároveň obchodníkem. A tak dále, a tak dále…

Nechci nikoho povyšovat ani ponižovat. Ale jsou to naopak zemědělci, kdo se povyšují nad nás „obyčejné smrtelníky“, a v jejich pohledu na svět jsou oni výsadní kasta, která má určovat běh dějin jen proto, že sedí v jedné části výrobního řetězce. V jejich světě máme my ostatní plebejci jen pokorně stát frontu před jejich vraty, a poníženě děkovat, že nám něco milostivě prodají.

Je mi líto, pánové a dámy, ale ekonomická pravidla platí pro všechny, ať se vám to líbí, nebo ne. Jestliže se některým z vás vaše podnikání nevyplácí, nedělejte ho. Vašemu sousedovi se tím třeba začne vyplácet - už jen tím, že snížením počtu výrobců stoupnou ceny. Ale uvidíte, že nikdo z nás kvůli tomu hlady neumře.