Zrušte Český rozhlas!

Česká mediální scéna je zahlcena bulvárními novinami. Trvalo mi dlouho, než jsem skousnul fakt, že mají větší náklad, než noviny, které přinášejí opravdu nějaké informace. Fakt, že si nadpoloviční většina národa raději přečte dvoustránkovou reportáž o údajném opilství cojávím Martina Maxy, založenou na fotce pořízené tzv. novinářem pode dveřmi WC… Nedivil bych se, kdyby se objevily „zaručené“ informace, že si Karel Gott nechal přioperovat prsa, nebo že u Strakonic přistáli mimozemšťani. Trvalo mi ještě déle skousnout, že takovým zprávám někdo dokonce i věří.

Chápu i, že se „normální“ média musí trochu bulvarizovat, aby si z toho příjmového koláče také ukousla, a že se tu prostě neuživí noviny ve vážném konzervativním stylu, jaký bych si představoval já. Nelíbí se mi to, ale budiž; naštěstí disponuji angličtinou natolik, abych si pustil BBC, nebo něco takového. Že se ale bulvarizují i tzv.veřejnoprávní média, to už se mne dotýká, protože na ta jsem nucen přispívat, přestože je sleduji tak možná hodinu týdně.

Bohužel takovéto období zase jednou nastalo při nedávné cestě autem – nemám v autě CD přehrávač se schopností čtení mp3, a tudíž se omezená zásoba CD brzy vyčerpá. Abych nemusel neustále přecházet mezi stanicemi, naladil jsem Radiožurnál. Že mají omezenou audiotéku a hrají donekonečna „Oh, Mandy“, „Over My Shoulder“ a dvacet dalších starých songů, to bych také ještě přežil. Že písničky usekávají před koncem, to by mne také ještě tolik netrápilo, i když netuším, z jakého důvodu, když nejde zrovna o celou hodinu, nebo tak něco. Ale proč proboha dělají reportáže, které jsou v lepším případě o ničem, v tom horším pak hraničí s šířením poplašné zprávy?? Většinu jsem jich naštěstí zapomněl, ale dvě mi utkvěly v hlavě. První byla o klesajících znalostech českých studentů.

ČEŠTÍ MATURANTI MAJÍ O 20% NIŽŠÍ ZNALOSTI, NEŽ PŘED DVACETI LETY!!

Pod tímto názvem by člověk očekával reportáž o nějaké studii, kdy vybraný vzorek studentů vyplňoval znalostní testy, nejlépe stejné jako před dvaceti lety (pomiňme teď posun společenský a technologický, těžko někdo v roce 89 znal rozdíl mezi harddiskem a operační pamětí). Bohužel, paní redaktorka následně vyrukovala s reportáží na téma zmenšující se slovní zásoby. Vzala si na paškál slovo „obšírný“, a nějaký pán tam argumentoval, že studenti málo čtou, a tudíž že dnes zná toto slovo jen dvacet procent maturantů, zatímco před dvaceti lety to bylo procent čtyřicet. A na základě tohoto tvrzení vznikl onen vyčítavý název reportáže. Nedivím se, že si pak lidé (z větší části asi konzumenti výše zmíněných novin) myslí, že za komunistů bylo líp, když i údajně seriózní rozhlas vysílá takovéhle bláboly…

Druhá reportáž, o asi dvě „Oh, Mandy“ později, byla ještě lepší. Pojednávala o zhroucení železničního tunelu u Jablunkova. Probořil se prý rekonstruovaný tunel, dráhy zastavily dopravu, vlaky se rozjely až po x hodinách. První vlak projel desetikilometrovou rychlostí, a i další jezdí maximálně padesátkou.

Českému rozhlasu se jaksi nedoneslo, že jsou tam tunely dva - že se v jednom jezdí, a ve druhém staví, a že se tudíž nejezdilo ne proto, že se musel odházet zával, ale protože se vše nejspíš preventivně prohlížel i ten provozovaný, nepoškozený; možná musela přijet i komise z Báňského úřadu… Kdybych čistou náhodou tamní situaci jakžtakž neznal, protože se zajímám o obor, tak bych podle této reportáže usoudil, že prostě do tunelu naběhlo pár chlapíků s lopatami, proházelo díru, opřelo pár klád o strop, aby dráhy mohly poslat vlaky plné lidí do nestabilního, kilometr dlouhého tunelu těsně po závalu… Jakou důvěru bych asi k takovému dopravci pak měl? Jak bych se asi cítil, kdyby měl takovým vlakem jet někdo blízký?

Mluvím jen o špičce ledovce, o dvou reportážích, které mne vyloženě praštily přes nos. Kolik takových bludů vysílá ČRo o jiných oborech, o kterých nemám tušení, a které jsou plné podobně (chci věřit, že ne cíleně) pokroucených informací? A hlavně - proč mám ještě za takový rozhlas platit???