Představy a mýty o Američanech, Part 8

Universal Studios. Ještě jsem se tam musel vrátit. Jednak obrazně, pokračováním tohoto vyprávění, a jednak fyzicky, o den později. První den jsme totiž skončili celkem rychle, stihli jsme vlastně jen objet vyhlídkovou jízdu, která je doporučována všem návštěvníkům jako první věc, kterou zkusit. A je to tak, člověk získá trochu cit pro tohle místo.

Razantní nájezd závodních aut, která se nakonec ukáží být připevněna na mechanickém rameni, záplavy v mexické vesničce (a pak že v jižní Kalifornii nikdy neprší J ), ulice New Yorku 30.let, westernové městečko, přístav z Čelistí, co je ve skutečnosti na malém rybníčku, houštiny s dinosaury, miniaturní námořní bitva, zemětřesení ve stanici metra v San Franciscu, dům z Psycha, anebo místo dopadu dopravního letadla z Válek světů, to holt člověk během jediné hodiny tak často nevidí… Můžete být sebevíc varováni, ale stejně vás ten žralok, co proskočí kolem vláčku, překvapí, a nestihnete ho vyfotit. Zemětřesení v uzavřeném prostoru také není pro klaustrofobiky, a slabším povahám bych možná i doporučil Pampersky, když se vedle nich „z povrchu“ propadne kouřící autocisterna s benzínem, nebo když nástupiště metra začne zaplavovat příval vody…J

Každý si vybere; pro dámy ulice ze Zoufalých manželek, já jsem víc ocenil jiskřící a ještě se točící proudový motor z rozbitého Boeingu metr od vláčku… Na první den to už stačilo, neboť nás čekal přesun k NBC a natáčení Tonight Show. Drahá polovička sice remcala, že jim tam nebude rozumět, ale nakonec to tak žhavé nebylo. Zato legrace to byla, a dost dobrá, mimojiné protože se to jede naživo. Tedy, tak něco „jako naživo“, protože sice to nejde hned do vysílání, ale nic se už na tom nemění, žádné přebrepty, zakopnutí, rozbité věci, všechno hezky zůstane zachováno. Takže se samozřejmě hned v první replice podařilo Jayi Lenovi zamotat si jazyk. Holt i mistr tesař se někdy utne. Ale nikomu to nějak nevadilo: jeho pověsti to rozhodně neuškodilo, a zbytek pořadu byl už absolutně bezchybný. Hosté Sally Field (o které jsem do té doby nic neslyšel), Jesse Ventura (o kterém jsem naopak slyšel hodně), rychlokreslíř velkorozměrových portrétů, i pes milující praskání nafukovacích balónků, se taky nenechali zahanbit, a vůbec to byl příjemně strávený podvečer. Ve srovnání s představením v Las Vegas nebe a dudy…

Ráno poté jsem si ještě vydupal zajížďku do Long Beach, kde kromě (coby hotel sloužící) vysloužilé Queen Mary kotví i o něco méně vysloužilá ruská stíhací ponorka B-427, ponorka třídy na Západě nazývané Foxtrot. Na ní jsme nakonec nešli, neboť z toho místní podnikatel, co ji od Rusů koupil, udělal tak trochu pouťovou atrakci. Kromě vstupenek prodává za zvuků Internacionály a ruské hymny i vše ostatní ruské: od rádoby vojenských triček, přes hokejové dresy, až po bustu Stalina. Zkrátka taková místní obdoba stánkaře z Karlova mostu. Busta vůdce dělnické třídy a největšího přítele všech dělníků se také stala kamenem úrazu, neboť než jsem se nadechl a nějak to okomentoval, stihla moje milovaná zapomenout na svoji údajně nedostatečnou angličtinu, a dotyčného postavit do latě a naprosto plynně seřvat na tři doby, jak si to představuje, prodávat tady sochy masového vraha, a jestli vůbec ví, co to bylo zač, atd, atd, atd. Nebohý prodavač se zmohl jen na pípnutí, že ví, kdo to byl, a že jsme přece vyhráli, tak že se nemusíme zlobit.:) Nicméně v rámci revoluční rozhořčenosti jsme si vstupenky nekoupili, a jeli se uklidnit do američtějšího prostředí.

Mekkou všech nákupůchtivých žen je Rodeo Drive. Ne, že by si tam našinec mohl něco doopravdy koupit. Ale i tak je to zajímavá podívaná, vidět např. obchod Louis Vuitton o rozměrech menší Delvity…J I samotné Beverly Hills je fajn, dovedl bych si představit bydlet tady, kdyby tedy někdo místní vyměnil svoji vilu za můj 3+1 v Michli… Jelikož jsme dům Brandona Walshe nenašli (ne, že bychom tedy nějak extra pátrali), zamířili jsme přes samotnou čtvrť Hollywood znovu do Universal Studios. Po luxusu Beverly Hills byl Hollywood trochu zklamání. Nedivím se, že na Hollywood Boulevardu stála v Pretty Woman jedna šlapka vedle druhé, ta ulice si o to přímo říká.

Svět filmových rekvizit opět nezklamal. Tentokrát už byl čas na jednotlivé atrakce a představení, takže jsme si střihli jednak svět filmových triků, který sice zas až tak nenadchnul, ale ani nezklamal, a druhak svět zvířecích miláčků. Ten tedy nezklamal rozhodně, všemožní psi, kočky, selátka, opičky a jiná drůbež předváděli své kousky, na které byla radost pohledět. Nezbytná dobrovolnice v publiku si nechala papouškem dobrovolně ukrást dolarovou bankovku z prstů natažené ruky (nutno uznat, že ji pak papoušek sportovně vrátil), nicméně zopakovat totéž s metrovým orlem se už slečně nějak nechtělo.:)

Vodní svět, pavilon Fear Factor, Jurský park, a další a další atrakce by zabraly další a další dny, tady se dá asi opravdu trávit málem každý víkend. Bohužel jsme o pár dnů nestihli otevření pavilonu Simpsonových, ale zase jsme aspoň předběhli ten požár, co zachvátil velkou část kulis ve spodní části parku, a prý toho dost znatelnou část zničil…

Cestou zpátky jsme si ještě vychutnali hezkou sobotní zácpičku na místní severojižní magistrále, zde nazývané Highway 101. No, řeknu vám, u Nuselského mostu to bývá horší. Po dvoudenním lenošení ve městě jsme měli na neděli připraven čistě přesunový den, i když ještě jedna zajímavost byla. Cestou k národnímu parku Sequoia jsme to vzali oklikou, a místo dálnice vnitrozemím se projeli po pobřeží Pacifiku. Jak praví klasik: sice delší cesta, ale zato horší. Ale za výhledy na Pacifik to stojí. V Santa Monice jsme neodolali a udělali malou procházku po pláži. A vyfotili se u strážních budek Pobřežní hlídky. Mitch sice nebyl doma, přece jen na něj byla asi ještě zima, ale zato jsme si vyfotili kousek od břehu dovádějící delfíny – asi připlavali ze San Diega, když se dozvěděli, že nepřijedem…J

O sekvojích až zase příště.