Od klasiky k bulváru

Když jsem byl na škole, byla takřka kultovní záležitostí Dívčí Válka. Soubor kolem Františka Ringo Čecha chrlil vtipy a bonmoty, které zdomácněly ve vysokoškolském slangu, a mí vrstevníci se předháněli ve znalostech jednotlivých replik. Byli i nadšenci, kteří dokázali bezchybně odvyprávět celé představení, ale i u relativně neznalého člověka vyvolala poznámka "Támhle ještě čmoudí!" chápavý a pobavený úsměv, a v paměti jiskřičku "to jsem někde slyšel".

A tak jsem zajásal, když jsem víceméně náhodou zjistil, že se ono představení stále hraje. Dokonce se mi podařilo obstarat vstupenky, a jelikož je třeba žít kulturně, ihned jsem přesvědčil k návštěvě nejen svou drahou polovičku, ale i podobně odkojeného kamaráda s tou jeho. Trochu jsem zaváhal, když jsem následně zjistil aktuální složení souboru, kde již nefigurují postavy jako Bára Štepánová, Oldřich Navrátil, Ota Jirák, nebo Mojmír "Božský Lumír" Maděrič. Nicméně, říkal jsem si, na Dívčí Válce není co zkazit, a nostalgie přebije zbytek.

Bohužel, nestalo se tak. Zatímco F.R.Čech si coby herec udržel svůj standard, a odvedl profesionální výkon, který si pamatuji z původní verze, o jeho osobě coby scénáristovi, o zbytku souboru coby hercích, a hlavně o celkovém dojmu představení, se musím vyjádřit negativně. Netroufám si hodnotit techniku hereckých výkonů souboru, neboť, jak jsem již zmínil, nemám žádné vzdělání v oboru. Mohu pouze posuzovat "umělecký dojem". Navíc jsem pod vlivem nostalgických vzpomínek, a tudíž by asi pro každého herce bylo obtížné dosáhnout či dokonce předčit úroveň představení, jež mám trvale uloženo v paměti (ano, jsem jeden z těch, kdo to kdysi uměli zpaměti celé). Nevím, co pana Čecha vedlo ke změnám v textu, zda snaha o modernizaci a přiblížení se divákovi, který se pochopitelně za těch 20 let změnil, nebo uvolnění cenzury, která mohla mít vliv na původní verzi. Výsledkem je každopádně show ve stylu Petra Novotného s upocenými a vulgárními vtipy, která by dělala čest hlavnímu vysílacímu času nejmenované televize. Znalý divák jistě namítne, že dvousmyslné vtipy a narážky byly i v původním znění. To jistě ano, a miloval jsem je, tak jako každý, komu tohle představení padlo do noty. Ovšem všeho s mírou, jak se říká. To, co je milým kořením, se stává neúnosným břichabolem, jestliže toho nasypete do jídla plnou hrst. A v současném scénáři je toho ne hrst, ale spíše kamion...

Takže zatímco v původní verzi bylo cca dvěma narážkami v průběhu celého představení jemně naznačeno, že se Lumír nebrání ani jednomu pohlaví, a všechny to pobavilo, nyní se toto téma stalo leitmotivem celého večera, a představitel této role Jaroslav Sypal tomu pravděpodobně ještě přidal na důrazu sám od sebe. Celé představení se tak zvrhlo do předhánění se v co nejnechutnějším a sexuálně nejotevřenějším vtipu.

Contra gustos no hay disputas, aneb proti gustu žádný dišputát, někomu se to líbit může. A evidentně líbilo, druhou polovinu představení jsem strávil vlastně pouze pozorováním publika. Menšina seděla s otevřenými ústy (tipuji tak půl na půl "DívkoVáleční znalci" a "znechucení nováčci"), avšak většina se plácala do stehen. Osobně nemám rád odsuzování diváků komerčních televizí a jejich GoGo Shows, každý máme právo na zábavu, jakou chceme. Avšak při předvčerejšku jsem měl sžíravý pocit nepatřičnosti a vyčnívání z davu. Takže nevím, zda gratulovat panu Čechovi, že se trefil do chuti většinového publika, anebo zaplakat, že se z tak pěkné komedie stala "zlatá mříž"...