Tajemství nedělní

Muslimové mají svůj sváteční den v pátek, Židé mají svůj sváteční den v sobotu a křesťané mají svoji neděli, která je památkou na vzkříšení Ježíše Krista.

Křesťané věří, že Ježíš Kristus je Bůh. Bůh stvořil tento svět včetně člověka, který má s Bohem spolupracovat na jeho věčném utváření. Přes veškerou nespolupráci člověka na Božím stvoření, přes veškerou jeho vzdorovitost, chybovost a hříšnost, Bůh tak miluje člověka, že se prostřednictvím Marie stal člověkem.

Bůh žil mezi námi jako člověk Ježíš Kristus, ne jako královský synek, ale jako synek obyčejného člověka. Poznal chudobu, učil se řemeslu, vzdělával se a poznal bídu člověka až na samé dno. Nechal se vydat do rukou člověka, byl zrazen svými spoluvěrci, prožil negaci Boha, byl podřízen lidské moci, která jej po ukrutném týrání přivedla až k nejpotupnější smrti zločince na kříži.

To je to nepochopitelné Boží tajemství, které většinou nechápeme a vmetáme Bohu výčitku, že to mohl udělat jinak, že nemusel umřít na kříži, že my bychom si poradili lépe. Samozřejmě, náš rozum to nebere. To vzdání se Boha lidské krutosti je nám cizí. Proč to dopustil? Náš rozum je na to krátký. Rozumu dej dovolenou a ponoř se do tohoto tajemství. Boží empatie ti naznačí cestu.

Nedělnímu vítězství Ježíše Krista nad smrtí předcházel pobyt v hrobě od pátku do neděle, páteční kruté mučení a smrt na kříži mezi zločinci. Předcházelo tomu večerní posezení s apoštoly, při kterém bylo ustanoveno sanctissimum.

Svatý Jan v šesté kapitole svého evangelia popisuje příhodu z doby tříletého školení apoštolů, kdy Ježíš o sobě prohlásil: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil s nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít na věky…“ Židé přece nejsou kanibalové! „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ A Ježíš jim s velkým důrazem opakuje „Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mí v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den…“

Židé se znechuceni od Ježíše odvrátili a odcházeli. Ježíš se svých dvanácti zeptal, aby se svobodně rozhodli: „Chcete také odejít?“ Šimon Petr odpověděl za všechny: „Kam bychom šli. Ty máš slova věčného života…“

Jíst jeho tělo a pít jeho krev? Strašné! Pro Židy zcela nepředstavitelné. Krev je nositelkou duše. To se nesmí! Proto Židé tak úzkostlivě ošetřují maso zvířat, které chtějí jíst. A proto dnes adventisté odmítají transfuze krve.

Ale nikdo netušil, že to bude tak jednoduché. Při svojí poslední večeři se svými učedníky, kdy jim předal svoje přikázání lásky a úcty k druhému (Jan 15,9-17), také ustanovil sanctissimum. Vzal do ruky chléb, požehnal, lámal a rozdával se slovy: „Vezměte a jezte! Toto je mé Tělo, které se za vás vydává. To dělejte na mojí památku!“ Pak vzal kalich s vínem, vzdal díky a dal jim pít se slovy: „Pijte z toho všichni! Toto je má Krev, která se za vás vylévá.“ Od té doby katolíci žijí vírou, že takto byla ustanovena nejsvětější svátost oltářní.

A od té doby při každé mši svaté Bůh proměňuje chléb a víno v Tělo a Krev Kristovu slovy vyřčenými Ježíšem Kristem při jeho poslední večeři, dnes prostřednictvím sloužícího kněze. Bůh předal tuto moc proměny do rukou obyčejného člověka. Toto tajemství se děje při každé mši svaté. Při každé mši se znovu a znovu vydává Bůh do rukou hříšného člověka na jeho výzvu. Bůh se tak podřizuje výzvám člověka. Nepochopitelné! Nepředstavitelné! Tajemství svědčící o vztahu Boha k člověku.