Souboj dvou prezidentů

První prezident České lékařské komory Bohuslav Svoboda se utkal s posledním prezidentem Milanem Kubkem o stabilizaci českého zdravotnictví v pořadu „90‘ ČT“ dne 7/4-2016 a skončili v citovém vypětí a pokřikem „Lžete!“

První prezident České lékařské komory MUDr. Bohuslav Svoboda, který jako člen ODS měl později možnost okusit zrádnost stranického klientelismu v dědictví primátora hlavního města MUDr. Pavla Böhma (také člena ODS) byl u obnovy ČLK zničené komunisty v padesátých létech, ale i u pokusu o transformaci zdravotnictví po Listopadu.

Bohuslav Svoboda spolu se svým předsedou ODS profesorem Václavem Klausem (předlistopadovým členem komunistického Štrougalova Prognostického ústavu pod patronací ruské tajné služby KGB) měli provést transformaci našeho zdravotnictví v pravicovém duchu. Ve skutečnosti u nás ve zdravotnictví obnovili principy socialistického inženýrství se všemi neduhy z komunistické éry, ale s iluzí kapitalistické svobody podnikání. To se však zvrtlo (dodnes nevím, zda jejich dovedností nebo neschopností) do nemravných mafiánských principů prostupujících organizací naší zdravotní péče.

Václavu Klausovi jsem pevně důvěřoval, ostatně jsem i v malém zakládal ODS. Teprve, když stabilizoval zdravotnictví proti zájmům lékařů i pacientů, vysmíval se lékařům, že jich tolik nepotřebuje, že mohou dělat taxikáře, když jsem začal vnímat, že Václav Klaus nestaví zdravotnictví na pravicových přirozených principech a proklamované občanské svobodě, ale na principech levičáckého socialistického inženýrství, začal jsem se vkládat do diskuse lékařů, jak by naše zdravotnictví mělo vypadat, aby bylo vstřícné k lékařům i jejich pacientům.

Po Listopadu byla éra boje o principy ve zdravotnictví. Jako prototyp pravicového přístupu bylo předkládáno zdravotnictví v USA s vyzdvihováním jeho negativ, aniž by byla shledávána opravitelná příčina slabostí amerického pojištění pro chybění solidarity mezi zdravými a nemocnými (výše pojistky se odvíjí od zdravotního stavu!) a chybění solidarity mezi bohatých s chudými.

A tak brainwashing v komunistické éře a naše komunistické myšlení přetrvávající u nás dosud(!), umožnilo po Listopadu prosadit model evropského sociálního stylu financování zdravotnictví postaveného na levičáckém sociálním inženýrství. A tak jsme dali i v českém zdravotnictví přednost vymýšlení pravidel „osvícenými“ jedinci před normálními přirozenými vztahy. Zapomněli jsme, že příroda ve své stabilizaci je mnohem efektivnější než výmysly člověka.

Mezi lékaři tak vznikla dílna, jak usadit naše zdravotnictví tak, by bylo příznivé k lékařům i pacientům. Jenže k těmto podnětům byli naši politici zcela hluší. Ve své genialitě „věděli“, že jedině oni tomu mohou rozumět, že není možné postavit naše zdravotnictví na přirozených principech a občanské svobodě, že lékař nemůže léčit svého pacienta podle jeho potřeb (o tom se veřejně nemluví) a že pacient nemůže nikdy garantovat lékaři proplacení zdravotní péče. Na tom ve skutečnosti dnes kolabuje naše zdravotnictví!

Byla postavena levičácká iluze, že je možná dostupnost kvalitního zdravotnictví zadarmo pro bohaté i chudé, a v této iluzi jsme živeni dosud. Dnes již máme možnost hmatatelně pociťovat důsledky této falešné iluze, přesto naši politici (včetně „pravičáků“!) na ní trvají, aniž by vnímali její ošidnost v tom, že ústí do nedostupnosti kvalitní zdravotní péče pro chudé, což vnímám jako asociální.

Naši politici vytvářejí iluzi zdravotnictví jako černé díry tím, že dopřávají zneužívání zdravotní péče našimi občany, nelimitují ve spotřebě pacienty, ale limitují lékaře, kteří jsou tak pokutováni za kvalitně prováděnou práci. Absurdní! Ale také je to absolutně neřešitelné v systému evropského sociálního inženýrství, na kterém si tolik trváme.

Považujeme za zrůdné dát lékaři za ošetření pár korun na pivo, lékaři, který státu přináší statisíce a miliony korun ve zdravých občanech. A proto sociální demokraté místo toho, aby stabilizovali zdravotnictví a sanovali jej finančně, odejmuli ze zdravotnictví několik miliard korun, aby vykonali nesmyslný slib daný svým voličům. A tak si vychovávají občany, kteří rozhazují tisíce korun na falešná lékárenská pozlátka, ale nejsou ochotni investovat své peníze do svého zdraví. To je samozřejmě neřešitelné, dokud se naše zdravotnictví nezboří jako domeček z falešných karet.

Smutné je, že lékaři se zcela vzdali politikům a přestali přemýšlet o přirozených vztazích a občanské svobodě ve zdravotnictví. Před několika lety mi jeden funkcionář sociální demokracie řekl: „Kolego, přestaňte již uvažovat o tom, že by lékař v této zemi mohl pracovat svobodně.“ A kam to naši politici dotáhli? Dospěli jsme do neřešitelného patu a zdravotnictví se nám sype pod rukama.

Smutné je, že v televizní debatě na sebe křičí dva prezidenti ČLK, bývalý a současný. Bohuslav Svoboda, který dostal lékaře do nesvobodné podřízenosti politikům v levičáckém sociálním inženýrství, který jako člen „pravicové“ ODS rozhodoval o bolševickém znovuzrušení ČLK v duchu snazšího ovládání lékařů našimi politiky, dává přednost politické ideologii před hledáním skutečné stabilizace zdravotnictví na přirozených základech.

Lékaři, kromě ojedinělých vyjímek, již dnes mlčí a jen bezmocně sledují nezadržitelný rozpad českého zdravotnictví, na jehož příznaky marně upozorňovali předem. Přirozené vztahy v občanské svobodě odmítáme, přestože dopady sociálního inženýrství našich politiků jsou dnes již zjevné každému.

Mnozí lékaři vnímají současný rozpad zdravotní péče již jako nezbytnost a jedinou možnost před obnovou našeho zdravotnictví na normálních, přirozených nohou. Hlavně neztrácejme naději, že je to možné, že se můžeme zbavit všech iluzí ve zdravotnictví, ve kterých jsme dnes našimi politiky živeni.

Byl jsem rád, že jsem ve zdravotnictví skončil. Je to psychicky neúnosné. Mnozí lékaři již vyhořeli. Až budou lékaři znovu svobodní léčit své pacienty podle jejich potřeb (a nikoliv podle potřeb VZP), budu opět rád pracovat na jejich zdraví. Pokud se toho dožiji.