Pohrdáme lékaři?

Evropská unie svojí legislativou již desetiletí usiluje o to, aby lékaři nebyli nadměrně přetěžováni. Proto západní Evropa systematicky dělala nábory nových lékařů ve východní Evropě. Češi reagovali po svém!

Po Listopadu si politici kladli otázku, jak vystavět zdravotnictví ve svobodné době. Odmítli přirozené vztahy ve zdravotní péči, že alespoň symbolická část odměny lékaře musí jít legálně od pacienta přímo lékaři, a zdravotnictví bylo postaveno na komunistické iluzi, že vybudujeme dostupnou a kvalitní zdravotní péči pro pacienty prakticky zadarmo. Zdravotnictví bylo zadluženo a lidé na plné zaplacení zdravotní péče také neměli.

Ve zdravotnictví se točí stovky miliard korun, jejichž toky si politici chtěli nechat ve svých rukou. Pro potěmkinovskou iluzi svobodného podnikání ve zdravotní péči byla zřízena řada „zdravotních pojišťoven“, které se ze zákona nesměly podstatným způsobem lišit. Politici víceméně určovali i výši plateb pro pracující občany (stát přitom platil za studenty a důchodce asi pouhou čtvrtinu toho, co platili pracující) a „zdravotní pojišťovny“ se staly pouhými redistributorkami této zdravotní daně, a nemohly rozhodovat ani o formách pojištění. Přitom v socialistickém stylu financování zdravotní péče je naprostý nesmysl mít více než jednu zdravotní pojišťovnu.

Proplácení zdravotní péče lékařům se provádělo přes počty bodů, kdy jeden bod byl vypočítán ve výši 1,-Kč. Lékaři dostávali pouze třetinu, za bod se platilo jen 0,36 Kč, což bylo nedostatečné, když si lékaři museli proplácet režii ordinace včetně platů sestrám. Proto lékaři byli nuceni si připisovat body, aby jejich ordinace ekonomicky nezkolabovaly.

Na to politici u praktických lékařů reagovali kapitační platbou na registrované pacienty kombinovanou s platbou za některé výkony. Politici v součinností s VZP požadovali po lékařích a jejich pacientech spoluúčast. A tak pacienti museli doplácet doplatky na léky. Lékaři reagovali tak, že práci neproplácenou přestali dělat. Praktičtí lékaři běžně cévkovali své pacienty, ale když jim měli kupovat cévku v režii ordinace, přestali cévkovat. A tak pacienti dodnes musí jezdit sanitou desítky kilometrů jen pro výměnu cévky na pracoviště, kde výměna je plně hrazena.

Ve Zdravotnických novinách ředitel IZIP Jiří Paško před léty tvrdil, že se z našich peněz na naše zdraví ztrácí 30 i více miliard korun. Falešně z toho obviňoval lékaře a zdůrazňoval tím důležitost svého úřadu, který byl posléze shledán jako gigatunel na naše peníze.

Zdravotnictví „zadarmo“ vedlo k dehonestaci zdravotní péče, neboť co člověk dostává zadarmo, tím pohrdá. Mnohé neduhy zdravotnictví byly utajovány, ale ne vše se podařilo utajit jako před Listopadem. Nedostatek peněz se řešil dehonestací lékařů a sester v médiích a na sociálních sítích. Tím se vztah mezi zdravotníky a pacienty narušený komunistickým přístupem ke zdravotní péči dále zhoršoval. Lidi byli čím dál tím víc hrubí na personál a personál byl ohrožován i na životě.

Za panování ministra Davida Ratha VZP zastavila platy lékařům na tři měsíce, což hrozilo krachem zdravotní péče. David Rath to řešil napumpováním milionů korun do VZP ze státního rozpočtu. Peníze dané do VZP zachránily kolaps zdravotní péče. Když dával Andrej Babiš peníze do zdravotnictví, tyto desítky milionů korun nešly přes složitý systém financování. Proto vnímám, že se vsákly bez většího využití ve zdravotní péči.

Platy lékařů a sester byly vzhledem k funkci ve společnosti oproti ostatní společnosti velmi nízké. Proto museli zdravotníci sloužit více služeb. Jeden kolega na ČLK referoval o tom, že má za měsíc odslouženo celkem 300 hodin. To je nelidské. A protože to bylo i nezákonné, byly mu peníze propláceny pod třemi evidenčními čísly. A tak se počty lékařů a sester na ministerstvu zdravotnictví podstatně lišily od skutečného stavu o tisíce zaměstnanců.

Jenže lékaři a sestry bez těchto přesčasů nedosáhli na odpovídající výdělek oproti ostatní společnosti. Proto museli lékaři sloužit o tři měsíce pracovní doby více než ostatní pracující. Podle právě schválené novely zákona jsou lékaři dobrovolně nuceni nasloužit téměř pět měsíců služby ročně navíc! Naláká to další občany do medicínských studií a práce lékaře?

Evropská unie se již desetiletí snaží, aby lékaři nebyli přetěžováni, protože podle výzkumných studií nevyspalý lékař je mnohem nebezpečnější než lékař opilý! Státy západní Evropy to řešily od počátku, ale Češi s Evropskou unií nespolupracovali.

Když za Babišovy vlády Evropská unie dala politikům nůž na krk v případě dalšího neřešení přesčasů pod deseti až stamilionovou sankcí, tak jsme se díky neřešení problému dopracovali až k současným pokutám. Abychom tyto pokuty pro neřešení přesčasů neměli tak vysoké, přistoupila tato vláda k nejjednoduššímu řešení. Pro letité neřešení problému a pro nedostatek času nezvládáme inkorporovat evropskou směrnici a tak pouze dle našeho zákona zdvojnásobíme dobrovolnou povinnost lékařů sloužit, že za kalendářní rok budou muset odsloužit téměř o pět měsíců delší pracovní dobu než ostatní pracující u nás. Ostatně bez toho by lékaři stejně neměli odpovídající platy a ředitelé nemocnic by jim dělali potíže při vzdělávání.

Jenže nešlo jen o nízké platy. U nás vázlo i popromoční vzdělávání lékařů, protože starší lékaři pro své přetížení neměli čas na mladé lékaře. A snížená kvalita vzdělávání, které si museli mladí lékaři navíc platit z peněz, které neměli, byl další důvod k emigraci našich mladých lékařů.

Evropská unie brání vykořisťování zaměstnanců, a proto již od devadesátých let omezuje množství přesčasů. Němci to řešili od počátku svými nábory lékařů ve východní Evropě. Naši politici v té době prakticky nebyli ochotni spolupracovat s Evropskou unií a práci lékařů a sester zpočátku neřešili ani změnou organizace práce, ani snahou o kvalitnější vzdělávání lékařů.

A když Evropská unie položila státům v řešení přesčasové práce nůž na krk a požadovala inkorporaci evropských zákonů do místních legislativ pod sankcí pokut v desetimilionech až stamilionech, Babišova vláda to neřešila a ty sankce ponechala na současnou vládu. Zadlužená prázdná kasa, a navíc sankce za nedostatečnou vstřícnost vůči vlastním občanům, byla předána nové vládě!

Shrňme si to. Studium medicíny je nejtěžší universitní studium. Sedět šest let ve zkouškovém období týdny na zadku, studovat a nevnímat nic jiného než studium, dnes nikdo neocení. Nástupní plat lékaře je ve výši poloviny nástupního platu IT technika. Lékař i sestry musí odpracovat o čtyři až pět měsíců za rok více než ostatní pracující, aby měli odpovídající platy. Pacienti si často neváží práce lékařů a sester, jsou vůči nim hrubí až sprostí a někdy je ohrožují na životě.

Překvapuje vás, že zájem o studium medicíny klesá, že sestry utíkají na lehčí práci, a že lékaři utíkají do politiky nebo do zahraničí?

MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař ve výslužbě

Napsáno pro Tempus medicorum