Neusilujeme o selhání zdravotní péče?

Z březnových katastrofických hodnot jsme klesli na hodnoty, které nás v listopadu děsili, a my přesto začínáme společnost rozvolňovat pro vydírání našimi komunisty. Čím hůř, tím líp? Ale pro koho?

A co to bylo před měsícem? To nebylo selhání zdravotní péče, když sanity nakládali pacienty, které neměly kam vozit, protože nemocnice byly plné? To nebylo selhání zdravotní péče, když pacienti umírali na chodbách bez pomoci na lehátkách?

A my přes veškerá varování epidemiologů, virologů a lékařské komory od pondělí budeme rozvolňovat? Ale rozvolňovat tím nejnebezpečnějším možným způsobem! Na pokyn komunistů začínáme posílat děti do škol a zabezpečíme je testy, o kterých předem víme, že nebudou fungovat!

Místo toho, aby se děti otestovaly již doma, a do školy šly jen děti zdravé, z rozhodnutí ministra zdravotnictví posíláme do školy děti nemocné a pokud se náhodou zjistí nemoc, půjde celá třída do karantény i s učitelem. Smysl toho mi uniká!

Jako každý praktický lékař vím, že každá viróza se nejprve rozjíždí v dětském kolektivu mezi dětmi, které pak virózu zanášejí do rodin, odkud se infekce rozjíždí mezi kolektivy dospělých. Někteří epidemiologové toto zpochybňují a tuto zkušenost praktických lékařů a hygienické služby neberou vážně. Jaké důsledky těchto rozhodnutí nás čekají?

Jak jsou na to připraveni zdravotníci? Nemocnice se proměnily na infekční kliniky a veškerá zdravotní péče pacientů s jinými obtížemi byla pod sankcemi zastavena, pokud nehrozilo úmrtí. Nikdo z laiků si nedokáže představit strádání nemocničního personálu, nejen lékařů a sester, když museli ošetřovat pacienty v neprodyšných umělohmotných skafandrech. Potí se, ztrácí vodu a nemohou se najíst ani napít a nemohou se ani vymočit. A před rokem dokonce museli ošetřovat tyto pacienty bez jakéhokoliv zabezpečení, když ochranné pomůcky nebyly k dispozici.

Nemocnice se konečně začaly připravovat na normální zdravotní péči, aby pacienti zbytečně neumírali na srdeční selhání, infarkty, mozkové příhody a řadu dalších onemocnění. Zdevastovaný personál se konečně chystá k vydechnutí a my mu opět svojí nezodpovědností připravujeme další nálož místo toho, abychom mu umožnili rehabilitaci a lázeňské léčení!

Před rokem vláda zdravotníkům slíbila odměny, které začala teprve na podzim vyplácet, když jsme si způsobili zhoršení pandemie a vyvolali tzv. “druhou vlnu“. V této vlně vláda slíbila další odměny, o kterých Andrej Babiš tvrdil, že budou vyplaceny hned po Vánocích. Dosud vyplaceny nebyly. Šlo jen o prázdné sliby! Ve „třetí vlně“, kterou jsme si způsobili naší vládou pro předčasné rozvolňování, premiér sliboval zdravotníkům odměny proplacené v květnové výplatě v červnu. Opět zůstaneme u nesplněných slibů? Vždyť si to mimořádné ohodnocení naši zdravotníci více než zasluhují!

Výzvy „3R+Rozum“ jsou stále platné. Ale mnohá nařízení vlády jsou minimálně pochybná, protože nemají reálný dopad na pandemii. Navíc chybou vlády je, že tato nařízení jsou celoplošná, a že neodpovídají místním podmínkám. Epidemické podmínky jsou přeci lokálně různé.

Rozvolňování společnosti dnes považuji za riskantní, jestliže zdravotní péče dosud není v normálním režimu a personál nemocnic je na pokraji svých sil. Ve světě už začíná zdravotnický personál stávkovat. Co potom?

Nejsem sám, kdo se opakovaní předčasného rozvolňování bojí. Jde ku příkladu také o epidemiologa Petra Smejkala. Také bych počkal, až nám jarní sluníčko pomůže!

MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař v.v.