Konečně jsem se stal člověkem

Teprve když jsem dospěl do důchodového věku a mohl pracovat dál a sečetl tak výdělek s důchodem, mohl jsem se dát do přestavby svého bydlení.

A protože můj důchod není světoborný, přivydělávám si prací ke svému důchodu. A dokud mi to Pán Bůh dovolí, budu moci žít jako člověk. Mám velkou výhodu, že mi Pán Bůh dal šetrnou ženu, která dokázala vyjít s pěti tisíci korun na stravu rodiny na měsíc.

 Snažíme se žít zdravě. Sama si vyrábí svoje máslo, svoje tvarohové pomazánky a svoje sýry. A chováme svoje slepičky. Pěstujeme si svoji zeleninu a svoje ovoce. Dopřáváme si zdravotní dávku alkoholu a kávy na den. A pracujeme. Na veliké zahradě a v lese.

Důchody máme malé. Pro dva jsou ty dva důchody dostačující ke slušnému přežití. Dokud však budu moci být nadále částečným živitelem rodiny, budeme schopni dopřát synkovi vysokoškolská studia, dopřát si kulturu, výlety i pobyt u moře. A můžeme si dopřát i kvalitní potraviny ze zahraničí.

Ale to hlavní je, že mezi myslivci se nemusím cítit jako chudý příbuzný, a mohu také hospodě zaplatit jednu rundu, aniž bych měl výčitky, že o to šidím rodinu. Doma mám nejlepší kuchařku a cukrářku, co znám. Ale jsem rád, že mohu rodinu vytáhnout na slavnosti večeři do restaurace. A že můžeme pít i kvalitnější pití. A mohu si i bez přepočítávání korun koupit knihu. Ale i obrázek na stěnu.

Dokud jsem pracoval jako praktický lékař, dokud jsem na počátku důchodového věku přestavoval dům po rodičích ke slušnému bydlení, musel jsem zvažovat výdej každé koruny. Mojí výhodou bylo, že jsem pracoval na venkově, a tam lidi svého lékaře nenechají umřít hlady.

Nyní jsem se stal člověkem, který nemusí neustále přepočítávat korunky. Úžasný pocit! Kdybych byl mladší, měl bych i na děvčata.