Kolik máme mít zdravotních pojišťoven?

Slučování Vojenské zdravotní pojišťovny se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou je nesmysl.

Václav Klaus se ujal převodu naší socialistické společnosti na kapitalistickou, ale moc se mu to nepovedlo. Spíše si mnohý z nás klade otázku, jaký že ten náš kapitalismus ve skutečnosti je.  Socialistický? Mafiánský? Soudružský? Od všeho možná trochu, ale o skutečný kapitalismus postavený na konzervativních hodnotách jde stěží.

V oblasti zdravotnictví jsme se spokojili s podivným hybridem, který je vším možným jen ne systémem postaveným na přirozených vztazích, svobodě lékaře léčit svého pacienta podle jeho potřeb a na osobní odpovědnosti pacienta za proplacení zdravotní péče.

Tento pravicový přístup svobody a odpovědnosti nepřijala žádná rádobypravicová strana (ani ODS, ani TOP 09) a všechny strany nám zde v podstatě zachovaly komunistický přístup k našemu zdraví. Jsme donuceni žít iluzí dostupnosti kvalitní zdravotní péče zadarmo a iluzí sociálního zdravotnictví dostupného pro chudé i bohaté zadarmo. A tak se v podstatě vracíme ke skryté nedostupnosti zdravotní péče, kterou jsme zde měli za panování komunistů.

V takovémto systému stačí jediná zdravotní pojišťovna, která více než pojišťovnou je ve skutečnosti redistributorkou našich zdravotní daní podle zadání našich politiků. Pluralita našich zdravotních pojišťoven je jen klaunovskou Potěmkinovou vesnicí pro iluzi přirozených, kapitalistických vztahů v našem zdravotnictví.

Těmto redistributorkám našich zdravotní daní v podstatě politici určují příjmy i výdaje, ze zákona se nesmí lišit, nesmí tvořit skutečné pojišťovací produkty a smí se lišit jen směšnými případnostmi jako je rozdávání vitamínů v cucavých tabletách či vstupenkou na plovárnu a pod.

Není divu, že občané občas protestují proti neúčelnosti počtu takovýchto pseudopojišťoven, když by nám stačila v našem systému redistributorka našich daní jediná. Čas od času naši politici rozhodnou slučovat nějaké pojišťovny dohromady. V současnosti si vzali do hlavy nepřirozené, levičácké, konstruktivistické sloučení Vojenské se Všeobecnou, které neušetří ani korunu. Jinak také dochází k přirozenému slučování pojišťoven na hraně zákona.

Vůbec nepřekvapí našeho občana, že i toto slučování pojišťoven v tomto státě by mělo sloužit k vyvádění dalších peněz z našeho zdravotního pseudopojištění. Nad čím asi tak dozorují naši politici v dozorčích radách těchto pojišťoven? Jak vyvrátit podezření občanů, že se z našich peněz na naše zdraví politické strany docela dobře živí. Jiří Paško před několika lety ve Zdravotnických novinách uvedl, že se nám ze systému ztrácí čtyřicet až padesát miliard korun ročně. Nikdo mi to nechce věřit, když to po něm opakuji. Ale rozhodně to nevyvádějí ze systému lékaři, jak nám tehdy Jiří Paško tvrdil.

A tak problematiku plurality zdravotních pojišťoven vnímám jako produkt plichty našeho socialistickokapitalistického zdravotnictví, který si poneseme jako zátěž do budoucnosti.