Kam kráčíš česká medicíno?

Podařilo se mi zastupovat pediatra. Z deseti vyšetřených dětí bylo jen jedno dítko nemocné. Proč? PROČ?

Je to normální, že rodiče chodí se svými zdravými dětmi k lékaři v obavách, že jejich dítko je vážně nemocné a potřebuje se léčit? Co je příčinou tohoto stavu v naší společnosti? Kam kráčí tato společnost?

Začněme naší „elitou“.  Naši politici si udělali ze zdravotnictví podnožku pro svoje boje o místo v poslanecké sněmovně. Na zdraví má každý člověk nárok a proto po komunisticku zdravotnictví musí být zadarmo. Nárok je ale v oblasti zdraví pojem nepřirozený a falešný, protože nemoc k životu nedělitelně patří.

Zdraví je tedy nárok každého člověka. A tak se na něj stojí fronty. Jako za komunistů na pomeranče. A co bychom nestáli, když je prakticky zadarmo. To i za ty pomeranče jsme za komunistů museli platit.

Nikoho nezajímá, že pro zbytečná vyšetřování zdravých dětí nemá pediatr čas na vyšetření opravdu nemocného dítěte. Neomezujte přístup zdravých dětí k lékaři! Je to politikum! Na zdraví má každé dítko politický nárok!

Druhou příčinou bezpochyby je trvalé strašení našich rodičů na každém kroku. A tak s dítětem chodíme k lékaři s mnohými pověrami a předsudky, se kterými musí každý lékař bojovat. A boj je to často ukrutný, že si lékař nestačí krýt záda. Bohužel často v tom boji prohrává lékař, který je v zájmu dítěte zcela bezmocný.

A tak díky tomu, že naši politici zdraví člověka postavili na božský piedestal a pěstují si tyto falešné fata morgany, ztrácí se naše zdraví jako hodnota mezi záplavou iluzivních socialistických bohů.