Anatomie úzdravy člověka

A smutná ingerence našich politiků proti České lékařské komoře bránící péči samotných lékařů v úsilí o kvalitu našeho zdravotnictví.

Nejprve si položme otázku mechanismu úzdravy člověka z pohledu celostní medicíny. Většina z nás lékařů žije přesvědčením, že nemoc + správný lék = úzdrava, případně nemoc + chirurgický řez = úzdrava. Lékaři jsou hrdi na medicínské poznatky v nejrůznějších oborech, protože jsou vynikajícím základem našich léčebných dovedností.

Každý lékař se však setkal s tím, že to tak nefunguje vždy. A buď se sníží na úroveň laika s dikcí, kdyby byl vybrán ten správný lék… Nebo si musí klást základní otázku mechanismu úzdravy člověka, proč to nezafungovalo…

Každý lékař na mnoha případech zjistí, a také se to tak na medicínských fakultách přednáší, že nestačí podat ten správný lék, aby došlo k úzdravě. Každý léčebný úkon potřebuje ještě něco navíc.

Víme, že v dávných dobách léčící medikusy předcházeli fámulusové, kteří tvořili pověst svého léčitele o zázračnosti jeho léčebného umění a o zázračnosti jeho bylinek a mastí. Středověký lékař proti dnešnímu lékaři neměl prakticky žádné medicínské vědomosti a přesto často léčil úspěšně.

Dnes většinou vnímáme jako léčebné medium úzdravy lék zakoupený v lékárně nebo správný řez chirurga. Ale ve skutečnosti tím mechanismus úzdravy nezačíná. Mechanismus úzdravy začíná důvěrou pacienta ke svému léčiteli.

Pokud naši politici usilovali dehonestovat naše lékaře, aby je snáze ovládali, prokázali tím nejen nám lékařům, ale i našim pacientům, ale i zdravotním pojišťovnám a nakonec i sami sobě, medvědí službu vedoucí k prodražení naší zdravotní péče.

Po Listopadu do našeho léčení byly v zájmu pseudomedicínského bysnysu vpuštěny nejrůznější iracionální obory, které se opírají jen o tu získanou důvěru a nikomu nevadí, že jsou v rozporu s exaktním medicínským myšlením.

Je samozřejmě špatně, pokud naše exaktní medicína slouží jako pouhé movens úzdravy, pokud ku příkladu mimo exaktnost či empirii má sloužit antibiotikum jako iracionální prostředek úzdravy jen proto, že pacient má důvěru v lék, ale nemá důvěru ve svého léčitele.

Stejnětak z oborů, které přetrvávají, jde o homeopatii a akupunkturu. Akupunktuře dokonce navzdory České lékařské komoře u nás, možná i díky Miloši Zemanovi, naši politici otevírají iracionální byznys v Hradci Králové, protože v tomto státě stojí kšeft nad normálními mezilidskými vztahy. Tradiční čínská medicína odporuje znalostem anatomie i fysiologie a opírá se pouze o důvěru pacienta. Obdobně homeopatie, která odporuje našemu fysikálnímu a chemickému poznání. Co mne uráží je to, že obě metody předpokládají u léčeného neznalost medicíny a místo exaktního přístupu se odvolávají jen na podivné mimopřirozené síly.

Spolek Sysifos marně uděluje svoje bludné balvany. Naši politici postavili byznys nad prospěch a nad důstojnost člověka. A Česká lékařská komora se marně snaží v tomto boji o čistotu medicínského umění ovlivňovat naši společnost. Byly jí vyraženy veškeré zbraně k tomu potřebné z jejích rukou.

Každý lékař se s tím setká, že na jedné straně dochází k zázračným udravením a z druhé strany k nevysvětlitelným úmrtím zdravých lidí, kde vyřešíme záhadnou příčinu jen znalostí interpersonálních, nebo i intrapersonálních, vztahů. Interpersonální vztahy v rodině, na pracovišti, v obci významně ovlivňují náš vztah k životu, a tedy i k našemu zdraví. O tom jsou napsány knihy.

Možná méně knih je napsáno o intrapersonálních vztazích, které jsou opět dočasně bagatelizovány a znevěrohodňovány. Ne vždy jsme sami v sobě harmonickou osobností. A abychom pochopili vliv patologických intrapersonálních vztahů na náš život, měli bychom si klást otázky v náplni pojmů Sigmunda Freuda: Ego, Superego a Id. Nepotřebujeme je často, ale ani dnes se bez nich neobejdeme.

Je smutné, když v dnešní moderní době vítězí nad rozumem pověra a nad exaktní medicínou tajemná empirie. Svět prý chce být klamán, ale každý z nás myslících lékařů, ale i obyčejných občanů, odpovídá za posun našeho myšlení k Pravdě.

………………………………………………………

Napsáno pro Tempus medicorum