Alláh akbar!

Každý myslící člověk si klade otázku, jak dál po vražedném útoku na satirický týdeník Charlie Hebdo. Vždyť jde o válečný stav!

Muslimové nejsou všichni stejní. Jsou muslimové věřící v jednoho Boha, studující Korán, pro které je zavraždění druhého člověka neslučitelné s vírou. Ale jsou muslimové, kteří nežijí skutečným náboženstvím, ale ideologií vycházející z náboženství, kteří boj proti zlu v sobě otáčejí na boj proti všem věřícím v Boha jinak a kteří jsou cvičeni ve vraždění těchto lidí myslících jinak. Nastala doba, kdy je musíme  rychle a včas rozlišit.

Jsou muslimové, kteří souhlasí s vražedným útokem na redakci Charlie Hebdo, jiní veřejně protestují proti tomuto útoku. A někteří neví, jak se k tomu postavit. Překvapil mne Hyde Park s Mohamedem Abbasem předsedajícím muslimské skupině u nás., který tvrdil, že tak jako my stavíme muslimům u nás mešity, tak v muslimských státech si křesťané svobodně staví svoje kostely. Všichni víme, že je to jinak. Dokonce v Islámském státě podle tiskových zpráv křesťany mučí a zaživa přibíjejí na kříž. Takže muslimové nejsou tak jednoznační, jak o tom mluvíme. Jsou ještě muslimové dvou tváří. Mluví podle toho, kdo je před nimi.

Rozlišení ex post je snadné, ale my potřebujeme rozlišení ante tatem! A to je těžké až nemožné. Musíme precizně jít po všech nejen imigrantech, ale i návštěvnících Evropské unie. A precizně monitorovat každé podezření na každého, kdo nectí právo evropských států a ctí cizí právo šária. Útok proti Charlie Hebdo a další podobné útoky včetně útoků sebevražedných svědčí o tom, ze žijeme ve válečném stavu.

A všichni evropští politici by si měli uvědomit, že ve válečném stavu neplatí normální právo, ale právo válečné. Ohrozíš svoji jednotku? Ke zdi! Bez soudu.

Atentát na redakci Charlie Hebdo však otevírá ještě jednu otázku. Všichni manifestujeme za svobodu slova, za svobodu veřejně hlásat pravdu. Ale lišíme se v tom, zda svoboda slova má své limity. Rozhodně nejsem stoupencem toho, že svoboda slova je svoboda lhát, jak si mnozí z nás představují. Limity svobody slova jsou dané zákonem a etikou.

Žijeme v zemi, ve které proticírkevní satira byla běžná minimálně od dob Karla Havlíčka Borovského. Jsme na ni zvyklí. Stavidla protináboženské satiry byla zdvižena po vítězství komunistů. Nejdřív zlikvidovali naše kapitalisty a pak se bezostyšně vysmívali americkým kapitalistům, našim státem vydíraným sedlákům, církvi a náboženství. Bylo to neetické, ale stalo se to pro nás samozřejmostí. Uráželi jsme naše věřící a ti se nemohli bránit.

Satira Charlie Hebdo je podle evropského práva. Ale etická není. A muslimům to vadí. Všem. I těm, co nevraždí. A ti, co vraždí se s tím vyrovnali po svém. Nejde tedy jen o svobodu slova. Atentát na redakci nám otevřel i tuto otázku. A já ji uzavírám, že slušný chlapec druhého neuráží pro jeho víru a přesvědčení.

P.S. Omluvte laskavě zveřejnění zapomenutého článku se zpožděním. Napsané myšlenky platí i dnes.