Ad Dalibor David: Změna systému je cestou k uzdravení společnosti

Dalibore! Mrzí mne, že jsi pod svým článkem nepovolil diskusi. Na tak mladého kluka jsou to moudrá slova! Napsal jsem ti delší repliku, ale není kam ji dát. Tak z ní dělám článek.

Ztrátou závislosti člověka na přírodě a ztrátou závislosti člověka na tajemnu, ztrácí člověk úctu k Bohu, úctu k sobě, úctu k pravdě, úctu k druhému člověku, úctu ke spravedlnosti a úctu k lidskému společenství. A to je cesta do pekel, cesta do nicoty společnosti.

Pozoruhodné je, jak na to poukazuješ, že člověk ztrácí i vztah ke svobodě, svojí svobodě i ke svobodě druhé člověka. Stává se šíleným otrokem konzumu a ekonomiky, žene se za každou cenu k vlastnění mnoha toho, co vůbec nepotřebuje. Ale neuvědomuje si potřebu své svobody a podléhá nejrůznějšímu politickému zotročování, až vztahy ve společnosti přinášejí nesnesitelné dusno pracovní i společenské.

Politici nevěří svým občanům, a tak je připravují o jejich svobody. Berou nám svobodu jednu za druhou. Bohužel i pravičáci! Snaží se řídit náš život do posledního detailu a bohužel i pravicoví politici zotročují náš život svým sociálním inženýrstvím.

Naši občané našim politikům nahrávají, protože se bojí osobní svobody, neb tuší, že se svobodou jde také odpovědnost. A odpovědnost chtějí nechat na státu, stát jim má dát práci, stát je má živit, stát jim má dát bydlení… Jenže takové zbavení se svobod vede rovnou do otroctví. Jak to, že občané ztrácejí potřebu svobody?

A tak občané potřebují takové buřiče, jako jsi Ty, kteří je budou vést k lidské odpovědnosti a svobodě. Jen jsem se lekl Tvojí první věty, jak chceš změnit systém? Jak tomu mám rozumět? Doufám, že Ti jde o demokracii, uvědomění si nezbytnosti konzervativních hodnot, úcty k pravdě, úcty k druhému člověku, úcty ke svobodě svojí i svobodě druhého člověka, úcty ke spravedlnosti a odvahy žít normální, plnohodnotný život. Pak ano, to se stále musíme učit všichni!