Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření vzniká důsledkem chronického stresu. Tento termín se sice používá především v souvislosti s pracovním životem, ale existuje i vyhoření v osobním životě. Stresory můžeme obecně rozdělit na fyzické, psychické a sociální, ale to, jestli stres vyvolají, nezáleží jen na podnětech samotných, ale také na schopnostech jedince se s danou situací vypořádat, na jeho zhodnocení situace a na délce působení stresoru.

Příznaky a vývoj syndromu vyhoření

Hlavními příznaky syndromu vyhoření je vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti. Vyčerpání je jak fyzické, tak emoční. Projevuje se nedostatkem energie, slabostí, chronickou únavou, objevují se bolesti hlavy, zad, kloubů, svalů a funkční poruchy (především kardiovaskulární a zažívací), které nemají žádnou organickou příčinu. Člověk rovněž mívá potíže s pamětí a soustředěním a je tedy i náchylnější k nehodám. Také je typická sklíčenost, pocity bezmoci, beznaděje, strachu, osamocení a prázdnoty. Vyhořelý člověk rovněž snadno ztrácí sebeovládání a často nepřiměřeně reaguje i na nepatrné podněty.

Odcizení je charakterizováno odosobněným až lhostejným postojem k sobě, okolí a práci. Člověk postupně ztrácí počáteční idealismus, cílevědomost a zájem a stává se cynickým. Klienti jej „obtěžují“, nadřízení jsou jeho nepřátelé a kolegové jsou jen otravná zátěž. Má negativní postoje k práci, okolí, životu i sobě samému, což se projevuje mimo pracovní sféru i v té osobní. Nemocný ztrácí sebeúctu, má pocit vlastní nedostatečnosti a ztrácí schopnost navázat a udržet společenské vztahy.

Syndrom vyhoření se typicky vyvíjí tak, že zaměstnanec nastupuje do práce plný nadšení a ideálů. Časem ale zjišťuje, že realita je jiná, než očekával, nadšení se začne vytrácet a pracovník začne stagnovat. Pokud tuto situaci nijak neřeší, přechází z fáze stagnace do fáze frustrace a z ní do fáze apatie.  

Příčiny

Rizikovými faktory pro vznik syndromu vyhoření je nejistota pracovních poměrů, dlouhá pracovní doba a rostoucí intenzita práce, rušení pracovních pozic, rostoucí emocionální náročnost práce a obtíže skloubení pracovního života s tím osobním. Dále nepříznivě působí nedostatek samostatnosti v práci, nedostatek ocenění, pocity nespravedlnosti, špatný pracovní kolektiv a konflikty hodnot. Z hlediska osobnosti pracovníka je riziková cholerická povaha, perfekcionismus, nadměrné sebevědomí a upozaďování vlastních zájmů. 

Prevence a léčba   

Jako prevence syndromu vyhoření se doporučuje věnovat se i vlastním zájmům, relaxaci a pohybu, udržovat si osobní hranice, pozitivní sociální vztahy, efektivní plánování času, respektování vlastního tempa a umění odpustit si chyby.