Michala Bernkopfová
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1243x
Michala Bernkopfová
Nelehký život dobrovolníka aneb na červy si nestěžuj
Ač se může zdát, že jsem se v Mexiku už zcela adaptovala, zdaleka to neplatí ve všem. Mou neustálou výzvou - jak bych to eufemisticky nazvala – je mexické jídlo. Ale ne mexické jídlo jako takové, ale mexické jídlo podávané v místní jídelně. Když odhlédnu od exotických chutí, jako je pálivá salsa, fialová kaše z černých fazolí či nemastná neslaná tortilla, které jsou na jídelníčku denně, a nemůžu říct, že by mě zrovna nadchly, tak tu můj žaludek především svádí boj s nejrůznějšími bakteriemi a červy, které jsou občas servírovány společně s jídlem. Vzhledem ke špíně v místní kuchyni a způsobu skladování potravin to není nijak překvapující.
Michala Bernkopfová
Česká spravedlnost, nebo mexická solidarita?
Po osmi měsících výuky v Cuetzalanu jsem si myslela, že své studenty už celkem dobře znám. Po testech jsem ale zjistila, že mě pořád mají čím překvapit. Překvapením pro mě byl hlavně jejich způsob uvažování, který zpochybnil to, co jsem v Čechách považovala za samozřejmost.
Michala Bernkopfová
O mexické byrokracii a jak se v Cuetzalanu nakládá s ohnivou vodou
Po delší odmlce se opět hlásím z indiánského Cuetzalanu. Největší novinkou je, že v Mexiku navzdory původnímu plánu zůstávám i nadále, další půlrok až do září. Možnost zůstat déle mi nabídl Álvaro (jen pro připomenutí, Álvaro je v podstatě „duchovní otec“ Tosepanu), který si dobře uvědomoval, že neustálé střídání učitelů výuce ani studentům zrovna neprospívá. O nabídce jsem moc dlouho nemusela přemýšlet, protože jak asi vyplývá z mých blogů, v Cuetzalanu jsem našla svůj druhý domov. Když toto rozhodnutí odsouhlasilo i vedení Community Inspiration, čekal mě náročný boj s mexickými úřady o získání víza.
Michala Bernkopfová
Odpověď na dotazy
Jelikož pravidla pro diskutování na idnes jsou nastavena tak šikovně, že mě neumožňují odpovídat na reakce čtenářů pod mými vlastními články, jen protože jsem nenasbírala dostatečný počet "dukátů", odpovím výjimečně touto cestou, ale je to jen výjimečně a na další dotazy či připomínky k jakýmkoli mým dalším článkům už odpovídat nebudu, protože mi to není umožněno.
Michala Bernkopfová
Jak se v Cuetzalanu rodí angličtináři a menší narozeninová oslava
Musím říci, že ač jsem během vánočního cestování poznala spoustu krásných míst a zažila jedinečné okamžiky, na které budu ještě dlouho vzpomínat, ke konci už jsem se skutečně těšila na návrat do Cuetzalanu. A to přesto, že zprávy o počasí v Cuetzalanu připomínaly konec světa – mráz v kombinaci s vlhkem a neprostupnou mlhou. Cuetzalan mě však po příjezdu nezklamal, srdečně jsme se přivítali s mými tosepanskými přáteli i s poněkud promrzlým Radkem, který přijel nabídnout angličtinu vesničanům, kteří se do mých kurzů už nevešli. Po rušném týdnu stráveném v Mexiko City se mezi kávovníky, bambusy a vysokými cedry můj srdeční tep opět zklidnil.
Michala Bernkopfová
Vánoční mexická jízda
V sobotu po Vánocích jsem v Pueble nasedla do Mayolova polorozpadlého auta, jehož kapotu drželo pohromadě několik provázků, a vybaveni skvělou sbírkou kvalitní etnické hudby z celého světa jsme se vydali po stopách starobylých mayských civilizací do bujné džungle slunného jihovýchodního Mexika. Jak jsme sestupovali stále níže a jižněji, krajina se čím dál tím vyrovnávala, teplota stoupala a přibývalo vlhkosti. Po mnohahodinové jízdě jsme večer zastavili ve městě Villahermosa se špinavou řekou, na jejíž březích se chaoticky mísily různé hudební styly vyřvávající ze stánků s občerstvením.
Michala Bernkopfová
Puebla, Cholula a netradiční Štědrý večer
Po vánočních oslavách v Cuetzalanu jsem zamířila k jedné ze svých studentek Betty do Puebly, jeden a půl milionového hlavního města stejnojmenného mexického státu, abych spolu s ní a jejími dvěma malými dcerkami strávila Vánoce. Do ulic tohoto krásného koloniálního města jsem vyrážela převážně sama, protože Betty byla plně zaměstnaná svými dětmi a mnoha jinými starostmi.
Michala Bernkopfová
Mexické prosincové slavnosti
Zatímco u nás je v prosinci soustředěna pozornost na jediný slavnostní den - někteří se těší, jiní na tento den raději odcestují do teplejších krajů, všichni se tímto dnem však nějakým způsobem zabývají a v průběhu prosince se na něj tak či onak připravují, v Cuetzalanu se prakticky slaví celý prosinec, a to zdaleka nejen Vánoce. Mikuláš tu sice nechodí, ale hned 9. prosince se svatou mší v kostele a hudbou a tancem před kostelem vzdává pocta Svaté Panně jménem Concha. Svátek připadl na pracovní den, a tak jsem hlavní část oslavy neviděla, ale na náměstí před kostelem plném voňavých dobrot a veselé hudby jsem strávila příjemný večer s přáteli.
Michala Bernkopfová
Poklady indiánského Cuetzalanu
Sedím ve vyvýšené jídelně jak na rozhledně a kolem dokola, skrze prosklené stěny, se skýtá výhled na zalesněné svahy i na malebnou nahuaskou vesničku se dvěma věžičkami kostelů tyčícími se nad tmavými střechami. Ani po měsíci mi tento výhled nezevšedněl, pokaždé ve mě podněcuje touhu znovu vyrazit po blátivých, kamenitých cestách do okolních kopců.
Michala Bernkopfová
Jak se učí angličtina u indiánů
Za okny hustě prší, jako každý druhý den tady, občas vypadává proud a já využívám ospalé a zachmuřené dopoledne k odpočinku po náročných dnech intenzivní výuky. Učit indiány je úplně jiná káva než učit české studenty. Rodný jazyk místních je nahuat (varianta nahuatlu) a většina z nich se postupně učila španělsky až ve škole, kde se tímto jazykem vyučovalo, aniž by s ním byli indiáni nejdříve seznámeni. Nemají téměř žádnou zkušenost se systematickým studiem cizího jazyka, a řekla bych, že ani s intenzivní výukou čehokoliv (mexické školství bylo v době jejich dětství očividně dost nekvalitní), často neznají základní lingvistickou terminologii, s níž se u nás děti setkávají na základní škole (co je podstatné a co přídavné jméno, co je souhláska, samohláska atd.), o domácím samostudiu vůbec nemůže být řeč. Co se průměrný český student naučí za hodinu výuky, indiánovi trvá aspoň tři. Není to ovšem otázka inteligence, ale nedostatečného základního vzdělání. V kurzech je mnoho talentovaných a chytrých studentů, kteří, pokud se jim věnuje patřičná péče, dosahují skvělých výsledků. A právě metoda Community Inspiration se specifičností indiánských studentů počítá a podává jim látku takovým způsobem, aby se jim opravdu zažila. Vyžaduje to však také nemalé úsilí učitele, který musí látku důkladně procvičit a nesmí zapomenout vysvětlit zdánlivě samozřejmé detaily (zvlášť obtížné je uvědomit si rozdíly mezi španělskou a anglickou gramatikou, které mezi českou a anglickou gramatikou neexistují), i úsilí studentů, kteří musejí na každou hodinu přinést dlouhý domácí úkol. Někteří to po několika lekcích vzdají, ti s opravdovým zájmem však zůstávají a hodiny si užívají, protože Community Inspiration se drží zlatého pravidla „škola hrou“.
Michala Bernkopfová
Můj indiánský domov
V sobotu 10. října jsem po téměř sedmihodinové jízdě autobusem konečně dorazila do Cuetzalanu, indiánské vesničky v severovýchodní části státu Puebla, kde dosud většina obyvatel mluví kromě španělštiny také nahuatlem, jazykem předkolumbovských Aztéků. Cuetzalan je od Ciudad de México vzdušnou čarou sice vzdálený jen 300 km, ale jelikož se nachází v těžko prostupných horách, kde jsou indiánské vísky sotva propojené průjezdnými cestami a autobus v mnoha z nich staví, cesta trvá dlouho. O to zajímavější je ale průjezd místní krajinou, která z vysoko položené, ploché, polopouštní „mesety“ středního Mexika postupně sestupuje do kopcovité zeleně. Postupně přibývá vegetace i vysoké kopce, až se autobus dostane do nádherné horské džungle, položené přibližně 1000m nad mořem. V den mého příjezdu však zároveň se zelení přibývala i mlha a déšť, tak jsem si krásy místní krajiny ten den ještě moc nevychutnala.
Michala Bernkopfová
Lesk a bída Monterrey
Monterrey mě přijalo vlídně, u kamaráda Davida jsem cítila zázemí, mé zjitřené nervy se zklidnily, teploty pomalu ustupovaly a já už se začala těšit do Cuetzalanu. Po týdnu jsem už věřila, že se dám do pořádku, ale ještě jsem potřebovala posílit tělo vyčerpané po dvouměsíčním stonání a získat fyzickou kondici. Téměř každý den jsem na chvíli vyšla do ulic a poznala kousek severomexického velkoměsta. Vzhledem k tomu, že Monterrey neustále projíždějí nekonečné kolony aut a že jej kolem dokola obklopují vysoké hory, drží se nad městem směsice smogu a mlhy, které spolu s vysokými teplotami způsobují, že si tu člověk připadá jako v páře pod pokličkou.
Michala Bernkopfová
Viva México!
Kulička v ruletě života na poslední chvíli nečekaně přeskočila z černého políčka na červené, z pohřbené naděje na energické přijetí životní výzvy. Kdosi mi hodil záchranné lano, seslal mi spásnou myšlenku, řešení, jak cestu do Mexika absolvovat navzdory nemoci a vyčerpání. Jelikož mám v Mexiku dobrého kamaráda, který mě už léta zve na návštěvu, napadlo mě, že je ten pravý čas využít jeho nabídky. Pojedu k němu odpočinout si a uzdravit se. Tím jsem svému podvědomí přichystala léčku: Mexiko neznamená obtížný úkol a obrovskou zodpovědnost, ale relaxaci a zábavu. Předpokládala jsem, že se tím podkopá mé přesvědčení, že do Mexika musím odletět v té nejlepší formě, a tím do značné míry pomine veliký vnitřní tlak na to, abych se co nejdříve uzdravila. A až se v Mexiku dám do pořádku, nebude nic bránit tomu, abych jednoduše nasedla na autobus a přejela do své indiánské komunity...
Michala Bernkopfová
Sysifova touha
„Touha je zázrak,“ zpívá se v jedné písničce. Když si člověk něco z hloubi duše vroucně přeje a dělá vše pro to, aby si své přání splnil, život mu to nakonec umožní. Také jste to už někde slyšeli? Přemýšleli o tom a říkali si, že na tom něco je? Ve své bezstarostnější a idealističtější fázi mládí jsem této myšlence absolutně věřila, nedokázala jsem si představit, že by to mělo být jinak. Je to intuice, říkala jsem si, musí to tak být. Konec konců se najde dostatek lidí, ať už slavných osobností nebo známých z mého okolí, kteří tento krásný ideál svým životem nějakým způsobem naplnili, nebo to tak přinejmenším vypadá.
Michala Bernkopfová
Vyrážím do mexické divočiny
"Život jako průvodní slovo k něčemu jinému, čeho nedosahujeme, věčně nás od toho dělí jen jediný skok, ale nikdy ho neuděláme..." (J. Cortázar)