Také se vám zdá, že reportéři na většině našich televizních stanic mluví stále více způsobem, jako by právě doběhli maraton nebo je honil divoký kanec? Jako by nám právě sdělovali zprávu o konci světa?
Vzpomněla jsem si na film Akumulátor 1, kde hlavní hrdina Olda v podání Petra Formana běží v rámci kondičního tréninku parkem a heká vysílením tak, že vyděsí babičku na procházce, která před ním začne utíkat také, v domnění, že ji chce přepadnout...
I já mívám pocit, že mne chtějí reportéři TV co nejvíc polekat. Jak srdceryvně se zrychleným a přerývaným dechem nám z obrazovky líčí nějakou událost. Kdybych neposlouchala obsah reportáže, měla bych dojem, že si hned musím sbalit nejnutnější věci a připravit se na evakuaci před katastrofou.
Tuším, že s tím začala televize Nova – při zpravodajství z místa nehod, přepadení, vražd a jiných podobných oblíbených zpráv z černé kroniky. Postupně se ale tento styl mluvy (a já mám podezření, že ho snad začali učit ve speciálních kurzech) přenesl i do zpráv méně dramatických a na jiné stanice. Napřed ty komerční, ale vzhledem k fluktuaci reportérů a snaze zvýšit sledovanost i na veřejnoprávní.
A proč se tak děje?
Dramatický přednes přitáhne víc uší a očí než běžná a věcná věta oznamovací.
Patrně s touto metodou slaví reportéři velké úspěchy, protože se na nás hrne ze všech kanálů ve snaze co nejvíc dramatizovat popisovanou událost. Divák tak může mít pocit, že statečný reportér právě seskočil, po několikahodinové zběsilé jízdě za palby artilerie, ze splaveného koně, aby nám s nasazením života sdělil, co se aktuálně děje.
Nepřijde mi to jako nejlepší způsob informování veřejnosti.
Toto zvyšování laťky pozornosti vede postupem času k opačnému efektu.
K otupění.
A tak se může stát, že nastane situace, kdy nás reportéři skutečně budou chtít varovat, ať už před krupobitím, náletem meteoritů, sarančat nebo teroristů, a my tomuto tónu už nebudeme věnovat pražádnou pozornost a neschováme se včas do sklepa.
Tak jako to dopadlo ve staré historce (o které netuším jestli je pravdivá) o chlapci, který se bavil tím, že na koupališti ve vodě neustále křičel, že se topí. Několikrát ho vytáhli a on se na břehu smál. A když se topil doopravdy, nikdo pro něj neskočil.
Osobně dávám přednost zprávám na netu, kde jsou pod nimi i kolikrát opravdu výtečné diskuze.
