aneb o tom, že existuje na tisíc způsobů, jak popřát svým milovaným, blízkým, kamarádům a známým nejen k novému roku... Stačí jen špetka fantazie a opisovat je dovoleno :)
V dobách, kdy muže dokázal vzrušit pouhý pohled na odhalený dámský kotníček, trvalo mnoho dní, ba i týdnů, než se dopis, přání, prostý lístek, dostaly k adresátům. Poštu vozily koňské drožky, vagóny tažené parní lokomotivou, nakládala se na zámořská plavidla, pošťáci s ní ušli mnoho zavátých cest...
Pisatelé psali na lísky z ručního papíru brkem, namočeným v kalamáři a pohansky kleli, když udělali kaňku. A to vše jen proto, aby adresáta potěšili, připomněli mu, že na něj myslí, ať už se jednalo o city soukromé, nebo vztahy společenské či obchodní.
Málokdo ví, že u zrodu PF byl jeden český šlechtic.
Roku 1827 si hrabě Karel Chotek uvědomil, že ho už nebaví vždy na konci roku navštěvovat všechny své nesčetné známé a příbuzné, osobně jim potřást rukou a přát vše nejlepší do dalšího nového roku. Proto přemýšlel, jak vyřešit toto dilema. Hrabě se ale obával, že by mohl být ve vyšších společenských kruzích za nezdvořáka. U Josefa Bergera, prvního ředitele pražské kreslířské akademie, si hrabě Chotek z Vojnína a Chotkova nechal vyrobit gratulační lístky, které svým příbuzným a známým rozesílal poštou. A tak vzniklo první české novoroční blahopřání, jenž je naše nynější novoročenka. Na přelomu 19. a 20. století pak český grafik a malíř Viktor Stretti vepsal na novoroční blahopřání dvě francouzská slova: „pour féliciter“ – v překladu znamenají „blahopřání k“.
Doba se modernizuje a časy zkracují. Sukně už není zkracovat kam. Ručně psané dopisy nahradily psací stroje. Psací stroje nahradily počítače. Stále více se nám plní schránky e-mailové než schránky poštovní. Ručně psaný lístek se stává vzácným unikátem. Alespoň pro mne.
A tak si vymýšlím. Rok od roku je to vymýšlení těžší. Posledních dvacet let jsem poslala papírová přání s různým překvapeními. Každé další je více a více obtížné – jak se neopakovat a vtěsnat ho do malé obálky ???
Bonbónky na zlaté šňůrce, gumové rybičky přestříkané zlatěnkou, žvýkačky v černostříbrném obalu, hvězdičky na bílo ....
Vůbec nic, ani dnes, nám nebrání tomu, abychom těm nejbližším poslali ono blahopřání jako za starých časů. Vzali si propisku, když už ne plnicí pero, a napsali na obyčejný bílý list pár svých slov. A až dopíšeme, můžeme do rohu dopisu stříknout náš oblíbený parfém. To abychom dotyčnému připomněli jak voníme a zavzpomínali na dějepis, kdy si dámy dopisovaly se svými milými (a naopak) dlouhé měsíce, než se navzájem po odloučení opět spatřili. A ta touha a vzdálená vůně prodlužovaly ono nedefinovatelné šimrání a mravenčení nejen kolem osrdí.
A proto se nám rozbuší srdce, když z opomíjené poštovní schránky vypadne ručně psaná obálka s naším jménem. A k dalšímu tlukotu postačí, když v ní nalezneme stručné vyznání : „Krásný nový rok, toužím........................“
No uznejte, má e-mail, FB status, Skype.... atd nějakou vůni?
Ne, nepodceňuji pokrok, třeba už zítra se na mne z internetu vyhrne reklama: K vaší webkameře a mikrofonu dodáváme elektronický generátor vůní, chutí, dotyků...
Ještě že je to sci-fi a musíme si vystačit sami. Zatím .-)
P.S. : A propo, přátelé, známí, čtenáři blogů i jedovatí diskutéři – mám pro vás výzvu.
Nezahazujte letošní papírová (nebo i ta e-mailová, ale vytištěná), především originální, vánoční přání a hlavně PF, které dostanete !!!
Rádi bychom příští rok v prosinci uspořádali výstavu nezajímavějších PF v galerii Na ochozu Vřídelní kolonády v Karlových Varech.
Pokud budete tak laskaví, posílejte je na adresu Charlie Gallery – Nám. Dr. M. Horákové 2, 360 01 Karlovy Vary.
Budeme se těšit.
Krásné svátky přeje Štěpánka Bergerová
