Nejen ženy mají pocity …

Aneb kdysi jsem četla jeden starý citát, pod který se mohu kdykoliv znovu podepsat: „Na světě můžete chtít cokoliv chcete, jen jedno ne – aby se vám chtělo.“

Impuls k tomuto blogu mi poskytla diskuze pod článkem Edny Nové  „Je fungující manželství jen utopií moderní doby?“  a příspěvek Davida Grubera, který odkazoval na jeho novou knihu a blog. Obojí se týká mezilidských vztahů, hlavně těch nejoblíbenějších: žena – muž. Namátkou jsem klikla na jeho blog a článek „Jak si udržet chlapa? A jak si udržet ženu?“ A dostala jsem se k části o ženských POCITECH.  Je to prý faktor v mužském světě neuchopitelný a nepochopitelný. Věc, která způsobí, že žena od muže odchází, protože není „šťastná“. Autor zmiňuje i marné dovolávání se logiky ze strany muže.

Šmarjá!!! Když se NECHCE, je jakákoliv logika zbytečná.

Jak mi jednou do komentářů napsal jeden milý diskutér: „Štěstí není optimalizační úloha!“ Vím, teď se někteří ptáte co ta „optimalizační úloha“ vlastně je. Z hlediska matematiky vzniká optimalizační úloha typicky při řešení praktických úloh, když chceme dosáhnout co nejlepšího výsledku v rámci našich možností. Pocity zde nemají místo.
Mnoho lidí, kteří si myslí, že ji splnili, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, vám budou do krve tvrdit, že šťastní jsou.  Nemůže to být přece jinak. Dům, kariéra, děti, pes, dovolená ... jak z reklamy.  A jen oni ví, co hluboko v sobě opravdu nosí. My ostatní se můžeme jen domnívat.

Zrovna tak by se dalo tvrdit, že u mužů platí prastaré pořekadlo 3D: „Dej mu, dej mu nažrat, dej mu pokoj.“  …  a všechno navíc je bonus. Nemyslím si to. Ženy i muži mají své pocity, někteří méně, jiní více, a ano, jsou i tací, kteří je nemají vůbec.

 „Nemohu jít přes své pocity,“ četla jsem nedávno v rozhovoru s jedním velmi úspěšným PR expertem, když se ho ptali, co je pro něj nepřijatelné. To, že svým pocitům naslouchá, ho vyneslo na špičku oboru.

Jo, POCITY jsou také luxusem moderního blahobytu. V dobách minulých se pocity moc nehrálo.  A zvlášť na ženské pocity. Ale to bych se opakovala- viz.:  „Manželství z lásky, z rozumu, z hladu ..."

V jednom mediálně propíraném rozvodu zaznělo: „On ji nebil a nosil domů peníze, tak proč od něj odchází?“

Co dodat: Pocitům a hlavně citům zdar! A hlavně upřímně. Nebo chtěli byste být s někým jen z logiky věci a bez lásky? (Vím, jde to a dá se tak žít celkem spokojeně, ale …)