Ach ty mezilidské vztahy a odvěká touha nalezení receptu na štěstí. Asi nikde jinde než v partnerských vztazích nevládne tolik pokrytectví a tolik předsudků. Ale ten strach ze samoty dokáže omluvit vše. Jsme k něčemu vychováváni a těžko se smiřujeme se skutečností, když se ukáže, že je jiná než to, co jsme si vysnili na základě toho, co nám bylo od dětství vštěpováno. A tak upřímnost, úctu a toleranci spláchneme raději do kanálu než abychom riskovali, že přijdeme o svůj sen. Přitom ale každý z nás dobře ví, že city a pocity jsou velmi proměnné a že to, co platí dnes již nemusí platit zítra. To, co jsme včera odsuzovali, pro nás může být zítra to nejlepší co nás dosud potkalo. Je ale těžké si přiznat, že jsme se celý dosavadní život mýlili. A ak raději své pocity zadusíme, snažíme se přesvědčit jak jsme šťastni a frustrace narůstá.

Opět krásně popsáno, Václave

Děkuji za příspěvek. Vždy text zajímavě doplníte.

Láska a nenávist - tenoučká stěna, někdy není až tak těžké přeběhnout na druhou stranu. Láska je fajn, ale nesmí omezovat, myslím si, že nejdůležitější je přátelství, protože žádná láska bez ujmy nevydrží fungovat třicet a více let.

Každý kamínek vztahové mozaiky je důležitý. Netroufám si vážit, co je nejdůležitější. Každý to má namíchané jinak a lásku lze vidět na tisíc způsobů

... udusit láskou ... a změnit ji v klec ...

Jj ... ... často o tom píšu, protože to kolem vidím. A je smutné to pozorovat, ale nedá se pomoci. Jen říci svůj názor.

A zdravím Tě!

Děkuji a také zdravím

Sice to nebude znít moc pozitivně k textu, ale mám rád sira Winstona a tak jeho smysl pro humor, typicky anglický snad bude pochopen..„Lady Nancy Astor: Kdybyste byl mým manželem, dala bych Vám do čaje jed!Winston Churchill: A kdybyste byla mojí manželkou, tak bych ten čaj vypil

... mám ráda anglický humor

..... ale nic....

Láska musí být!

... nemusí, ale je nádherná

Nevím, jak to mají ženy. My muži ženy mnohdy nechápeme, ale o to více je milujeme.

A potom, kdo víc podléhá emocím?

Pro ženy jsou třeba nepochopitelné pocity fotbalového fanouška, který se slzami v očích sleduje, jak jedenáct nagelovaných maníků kope do jakési kulaté věci, nebo pocit sedmdesátiletého starce, že si ho ta osmnáctka bere z čisté lásky.

... přejme druhému pár nepochopitelných koníčků a pocitů