Návštěva rychlého občerstvení v roce 2028

„Litujeme paní, ale máte tu nádobu špatně vylízanou,“ usmála se, s co nejpřívětivější grimasou, dívka za obslužným pultem.

Dáma se nevěřícně podívala na dno misky, kam už jazykem nedosáhla, a zastyděla se. Opravdu, na dně nádobky byl zbyteček předchozí porce zmrzliny. 

„To mě mrzí, tak já si příště vezmu mělčí,“ odvětila rezignovaně, zabalila si misku do látkového kapesníku, a nechala si zajít chuť na nášup kokosového krému, který ji před chvílí tak zachutnal.
„Vidíš,“ řekla další žena ve frontě svému manželovi, „a ty vždycky remcáš, když ti říkám, abys to nádobí pořádně vylizoval!“
Nikdo další ze zákazníků v bistru kolem se nad tímto výjevem nepozastavil. Už osm let platila směrnice o zákazu jednorázových plastových nádob, pět let zákon o zákazu jakýchkoliv jednorázových nádob, čtyři roky směrnice o šetření vody při umývání nádobí, tři roky nařízení o nutnosti vylizování nádobí před finálním oplachem, dva roky zákon o nošení si vlastního nádobí a rok vyhláška o nutnosti důkladného vylizování vlastního nádobí před minimalistickým oplachem doma, případně opakovaným nákupem poživatin v jeden okamžik ve stravovacím zařízení.
Na trhu se ve velké míře objevily osobní kuchyňské stěrky jaké se dříve používaly jen na vytření krému z mísy. Nyní různých barev a velikostí, i kapesního provedení.
Ke kontrole dodržování právních předpisů byly zřízeny speciální hlídky hygienicko-ekologické policie.
Zákonodárci také složitě řešili jak naložit s nádobím ve velkých kuchyních. V těch malých stihl vylizovat hrnce personál, přičemž zaměstnavatel ušetřil na stravenkách a firemních obědech. Ale velké stravovací provozy se stále potýkaly s problémy. Brigádníků bylo málo a tak vymýšlely různé podpůrné aktivity.

„Nemyslíte, šéfe, že je ten název poněkud zavádějící?“ poznamenal technický asistent, jak se dle nediskriminační kategorizace prací nazýval údržbář, když umístil do výlohy jídelny velkou ceduli s nápisem: SOUTĚŽ VE VYLIZOVÁNÍ PEKÁČŮ. VELKÉ VÝHRY!
„Za mejch mladejch let se takhle lidově říkávalo…“
„Šmarjá, Emile,“ zarazil ho vedoucí. „Slang je přece šest let zakázanej. Ještě to někdo uslyší a bude průšvih.  Ani si nechci domyslet, co si pod tím představujete!“
„Dyť už mlčím,“ sykl Emil, a v duchu si vzpomněl, jaké to bývaly časy, když se ještě mohlo zasmát se přeneseným významům …

...

Inspirováno dnešním článkem na iDnes: Konec doby plastové …