Kvalita versus kvantita

Nevím, do jaké míry vadí ostatním spotřebitelům fakt, že z našeho trhu zmizel Carrefour nebo Delvita, prodejny, kde se daly ve větší míře nakoupit kvalitní a samozřejmě i úměrně tomu dražší potraviny. Místo nich zaplňují stále více regály jejich nástupců unifikované produkty v jednotných obalech s názvem obchodního řetězce. Když zvědavě nakukuji do ostatních košíků v hypermarketu a dělám si obrázek o cizím  jídelníčku, nemohu se zbavit ve většině případů dojmu, že kvantita vítězí nad kvalitou o několik koňských délek. 

Je účelem co nejvíc toho zkonzumovat a pak ušetřené peníze investovat do drahých potravinových doplňků a metod na zaručené zhubnutí?

Proč si rovnou místo kila bůčku nekoupit rybu, nebo pár plátků parmské šunky ?
Nebo bude stále platit, že jídlo, při kterém si nenacpu těřich k prasknutí, není JÍDLO?!
A rčení : Buď jsem  najezený nebo štíhlý  = hladový nebo tlustý?!

Podobné myšlenky mě napadají i u dalších výrobků. Je lepší nabízet levné a  krátce použitelné zboží než dražší a trvanlivé. Vždyť je to jasné! Proč by mělo něco dlouho vydržet?! Zákazník by si nešel brzy koupit nové!
Bohužel se mi zdá, že se nůžky nabídky  rozevírají - je mnoho levného, pak dlouho nic a pak to drahé.

V některých kategoriích bývá těžké kvalitní výrobek sehnat.
Slyším: „Jo Vy byste chtěla tento? No ale ten už nebereme. Jo vím, že byl hezčí a funkčnější, ale dražší. A znáte dnes lidi. Radši bereme ty z Číny, jsou nejlevnější."

Jsem také člověk!
Člověk, který se nechce obklopovat množstvím levných jednorázovek.

Kde je zakopán pes? Na straně prodejců, nebo kupujících?
Na obou.
A bude ještě dlouhou dobu trvat, než přestaneme podléhat kouzlu plných špajzů a skříní „za hubičku" nebo „v AKCI".