aneb není důležité jenom „s kým“, ale také „kde“. Pak také nemusí dojít ani na to „čím“.
Nevypadal špatně. Nabídl se, že ji přijde navštívit na mejdan po autogramiádě její kamarádky. Mejdan se konal, ale žádný švédský stůl nebo nápoje volně k použití na něm nebyly. Každý si svůj účet musel zaplatit sám. V Sherwoodu to ještě zvládl, ve Sky baru už ne. Omlouvala ho, že s tím nepočítal a zaplatila i za něj. S příslibem pozvání na dobrou večeři.
Dobrá večeře se konala za týden, v dobré restauraci, byla opravdu dobrá, dobrý byl i následný tah v cool baru, méně povzbudivý byl výraz jeho tváře při platbě útraty.
Nebyla nadšená, ale byla ještě trochu zvědavá. Nechala se další týden pozvat k němu.Věděla že pracuje v cizině, jezdí občas domů k rodičům, kteří se přestěhovali do domku a nechali mu k dispozici byt.
Znejistěla už při otevření dveří. Takhle si byt světáka nepředstavovala. Patrně měl muzejního ducha a snažil se zachovat skanzen osmdesátých let. Atmosféru doladil svým teplákovým outfitem a absencí deodorantu.
Nabídl jí křeslo, pití, a na stolek rozložil fotografie z cest. Předstírala zájem a doufala, že z něj vypadne něco, co by ji zaujalo. Jiná by na jejím místě už dávno utekla , ale ona měla duši samaritánky. „Nesuď podle zjevu....!“ snažila se sama sebe přesvědčit. Skryté duševní bohatství se jí ale ne a nedařilo objevit.
To nejhorší na ni čekalo na pohovce. Chtěl ji na ni posadit vedle sebe a obejmout. Vytřeštila oči.
Proboha, to snad ne!!!
Na pohovce spatřila chemlonový přehoz.
To byl svého času hit! Chemlon na sto různých způsobů. Pletly se z něj polštářky, háčkovaly dečky,bačkory, vychytávkou byla technika, kdy se na hadr na podlahu s pomocí vrchního dílu kovové propisky přiškvařovaly kousky chemlonu nad svíčkou a vytvářely se tak koberečky a sešitím hadrů i přehozy...
To byla poslední kapka.
Představila si, jak si sundá ty tepláky, jak jí bude dřít nahý zadeček o ten chemlon a v mžiku stála v předsíni.
„Promiň, ale my bychom se k sobě asi nehodili“, sykla. „Tak já jdu“.
„Hmm, já si to myslel,“ poznamenal a nechal ji dveře na chodbu otevřít samotnou.
Pánové, pro lásku ne boží, ale tu lidskou! Až někdy budete tápat, proč to nevyšlo, koukněte se napřed nejen pod zadek.
Ať o vás můžeme poslouchat jen samé chvályhodné historky.
