Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Kreml včera a dnes: má Kennan stále pravdu?

Bylo odpoledne 22. února 1946 a do Washingtonu dorazil telegram z  moskevského velvyslanectví USA. Zástupce velvyslance, George F. Kennan, v něm odpovídal na dotaz, který počátkem února položilo americké ministerstvo financí: Proč Sověti odmítají účast v nedávno založené Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu? Otázku směřovali na ambasádu v naději, že jakožto znalci sovětských poměrů, budou její zaměstnanci schopni vnést do věci jasno. Kennanova odpověď učinila mnohem víc. 

George Kennan v roce 1947wikimedia.org

V textu, známém nyní jako Dlouhý telegram, shrnul podstatu sovětské – a ruské – mentality a její implikace pro reálné geopolitické otázky, čímž de facto zveřejnil „pravidla studené války“ ještě v době, kdy americká doktrína stále koketovala s vírou v mírové soužití obou bloků. Svět se od té doby jistě změnil a namísto o sovětských poměrech dnes (opět) mluvíme o poměrech ruských, ale má-li historiografie nějaký účel, není to právě inspirovat se v minulosti při analyzování současnosti?

Kennan se v samém úvodu omlouvá za „zatěžování telegrafního kanálu“ odpovědí, jejíž délka je pro toto stručné médium opravdu neobvyklá – v devatenácti stranách strojopisu vysvětluje, kde přišel text ke svému jménu. Trvá však na tom, že jakákoliv kratší odpověď by nepřípustně zkreslila pochopení tak zásadní záležitosti. Proto začíná nástinem mentality sovětského vedení a jejími příčinami. Píše, že zatímco řadoví Rusové ve své podstatě touží po otevření se okolnímu světu, sovětské vedení tyto snahy bojkotuje. Nejzřejmějším důvodem je snaha zamezit vzájemnému poznávání, a tak si zjednodušit vnitropolitickou kontrolu (a zachovat zahraničněpolitickou tvář…).

Dalším důvodem je ale samotné jádro ruské mentality, tedy pocit konstantního ohrožení. Pocit, že okolní svět čeká na každou příležitost, aby mohl Rusko napadnout a zničit. Jeho příčinou je ruská historická zkušenost – původně malý agrární stát, napadaný a podmaňovaný po staletí hordami bojovných kočovníků, pleněný z moře i z širých stepí a posléze konfrontovaný s vojensky a ekonomicky vyspělejším západem. Tento pocit v národní mentalitě hojně přiživovali ruští, zejména sovětští vládcové a mezi nimi Stalin na prvním místě. Paradoxem ale je, jak píše Kennan, že sami vládcové Ruska pocitem nejistoty trpěli ještě silněji než jejich poddaní – díky lepší informovanosti vždy viděli, jak archaický je jejich způsob vlády, jak žalostná jejich ekonomická konkurenceschopnost, a tedy jak vratká sama jejich vláda. V autoritativním státě, kde každý úřad tendoval ke zkreslování informací, byl inkriminovaný pocit ohrožení tak silný, že vytěsnil racionální hodnocení situace. Veškerá zahraniční silová politika, perzekuce obyvatel a jejich indoktrinace vlastní vírou byla pak mimo jiné projevem této vnitřní iracionální nejistoty. Tak Kennan vyvozuje svůj nejslavnější závěr: „Sovětská moc je hluchá vůči hlasu rozumu, ale velice citlivá na hlas síly.“

Kennanova zpráva, kterou pak rozšířil v anonymně vydaném článku Article Xv časopise Foreign Affairs, podpořila vznik Trumanovy doktríny „zadržování komunismu.“ A v mnoha případech, z nichž nejčastěji citovaným je kubánská raketová krize, bylo Kennanovi dáváno za pravdu: Jakmile západ projevil razantní akcí odpor té či oné sovětské subverzi, neboli jakmile promluvil jazykem síly, Sověti se stáhli, nebo se alespoň stali povolnějšími k jednání. Dokonce i v případě zásahů ve vlastním bloku (Maďarsko, Československo) Sověti upřednostňovali předchozí sondáží zjištění, jak (a zda vůbec, ke smůle sovětských satelitů) bude západ reagovat na jejich činy, tedy zda promluví silou.

Změnil se tento iracionální – a o to hlouběji zakořeněný – pud ruského vedení s formálním otevřením po rozpadu Svazu? Nebo lze předpokládat, že současné vedení, které ostatně vyrůstalo v předchozí atmosféře, zdědilo alespoň částečně stejný instinkt? Vzhledem k tomu, jak konzistentní je napříč věky ruská politika v ostatních otázkách, strukturou vládnutí počínaje a geostrategií konče, si nyní dovolím předpokládat, že tento instinkt za pouhých dvacet let nevymizel.

Ptejme se tedy: Jsou zahraniční reakce na současnou situaci skutečně dost razantní, aby podle výše nastíněného vzorce přiměly Rusko zastavit a myslet? Na všeobecnou kritiku, ostré rezoluce a politickou izolaci je Rusko zvyklé. Stejně tak i na izolaci ekonomickou a měnový pokles. Nepočítáme-li výroční rétoriku o „dohnání a předehnání“, která se příliš nemění již od dob Petra Velikého, leží reálné ambice východní říše – ať už se jmenuje jakkoliv – jinde než na poli ekonomické prosperity. Tím polem je hrubá síla. Schopnost postavit se hordám zahraničních dobyvatelů, reálných i domnělých, a přenést ohrožení na jejich vlastní půdu, nebo alespoň co nejdál od Volhy. V mysli Ruska je Rusko v konstantní válce, a jelikož nepřístupnost k racionální diskusi neznamená nedostatek inteligence, je si vědomo, že ve válce nelze hledět na finanční propady.

Ptejme se ale dál – jsou zahraniční reakce zamýšlené, aby Rusko zastavily? Od počátků moderních mezinárodních vztahů, když se impéria ještě nepokrytě nazývala impérii, a když se jejich „ministerstva obrany“ nazývala prozaicky ministerstvy války, bylo ostatně kritizování politiky konkurenční říše samozřejmostí. To, že nějaká velmoc skutečně nesouhlasí s politikou jiné, se pozná až podle odvetných činů, které reálně vykoná – přičemž míra odporu determinuje razanci činů. Diplomatické a ekonomické sankce jsou jen prvními kroky na dlouhé stupnici, končící až válkou, kterou Clausewitz hrubě, ale realisticky nazývá „pokračováním politiky jinými prostředky.“ Že se dnešní velmoci nehlásí otevřeně ke Clausewitzovi a realistické škole, neznamená, že z nich nevychází – obzvlášť v situacích, kde riziko eskalace považují za příliš velké, alespoň oproti možným ziskům. Lze však po velmocích vůbec chtít, aby se k nim dnes hlásily? A není tedy současný vývoj projevem tichého souhlasu?

A tak si položme otázku pro mnohé nejnepříjemnější: Jaké vlastně plynou zisky z razantního odporu Rusku? Někteří mohou podotknout: Nebylo lepší akceptovat fakt, že Ukrajina historicky spadá do ruské sféry vlivu (zde ponechme však stranou otázku historicity ukrajinského státu jako takového, který byl vždy spíš rozděleným bojištěm okolních velmocí, než státem o sobě), a že ani dnes se realitě a realismu uniknout nedá? Možná. Nechť si pak ale oni sami zodpovědí otázku poslední: Jak se zachová jedinec zatížený pocitem méněcennosti, když zjistí, že si může dovolovat čím dál víc?

 

Zveřejněno se souhlasem autora
Autor: Marek Rod
student I. roč. NMg, obor D – ZSV na PedF UK

Jelikož svůj blog nestíhám vést tak jak jsem si představoval, dovolím si malý kompromis. Kromě mých článků, se zde sem tam objeví článek z cyklu Post Septem, který vydáváme ve studentském spolku Agora. Články jsou zaměřeny buď na historická či na společenskovědní témata. Doufám, že se Vám budou líbít.

 

Další literatura:

Kennan, George F. The Long Telegram: fotokopie celého telegramu dostupná online anglicky na www.trumanlibrary.org

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Tomáš Bederka | úterý 20.5.2014 21:49 | karma článku: 17,61 | přečteno: 988x
  • Další články autora

Tomáš Bederka

Česká (nejen výchovná) krize

Na chvíli se ohlédněme čtvrt století zpět do dnů, kdy náš národ sjednocovala víra v blížící se konec komunistického režimu. Na dobu, kdy jsme upínali zraky k Václavu Havlovi, jakožto k symbolu revoluce a k ideám, které představoval.

3.12.2014 v 21:49 | Karma: 9,72 | Přečteno: 518x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Islámský stát a irácký nestát: Kdo seje demokracii…

Nyní, když se mnohostranná koalice odhodlala k letecké podpoře útoků na Islámský stát, můžeme očekávat propad moci a pozvolný ústup této organizace. Nebo tomu tak není? Vstoupí Abú Bakr al-Bagdádího chalífát do dějin jen jako ten nejmenší, nejnesnášenlivější – a rekordně nejkratší? Pokud IS (Islámský stát, pozn. autora) padne, je namístě reflektovat celý druhý cyklus jeho vzestupu. A pokud se navzdory zvýšenému tlaku udrží i nadále, je analýza ještě naléhavější.

23.11.2014 v 18:55 | Karma: 10,16 | Přečteno: 607x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Čečenská otázka

Čečenci jsou jedním z mnoha malých národů kavkazského horského řetězce. Ruské síly se kolem kavkazského pohoří začaly usazovat již od 16. století, nicméně územní zábor pohoří samotného započal až v 19. století. Krvavou výpravu vedl generál Alexej Jermolov, který kavkazské národy v bitvách porazil „na hlavu“, ovšem pro pacifikaci regionu bylo však nutno udělat mnohem více.

27.5.2014 v 21:42 | Karma: 12,76 | Přečteno: 667x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Černobyl: Jak se v roce 1986 Neinformovalo

Před cca. dvaceti osmi lety, 26. dubna 1986, došlo k nejhorší jaderné havárii v historii jaderné energetiky. Černobylská katastrofa má mnoho příběhů, jedním z nich je také naprosté zamlčení informací ze strany jak Sovětského svazu, tak československé vlády. Co východní blok svým občanům (ne)řekl?

3.5.2014 v 13:56 | Karma: 19,22 | Přečteno: 1402x | Diskuse| Společnost

Tomáš Bederka

Dětství a mládí Adolfa Hitlera

Dne 20. dubna tomu bude přesně 125 let, kdy v Braunau spatřil světlo světa jeden z největších diktátorů 20. století. Pro jedny byl hrdina, navracející pošramoceným duším Němců hrdost, bojovník za čistotu rasy a obnovitel stoleté říše. Pro druhé byl ztělesněným zlem, ďáblem, který hnal bezdůvodně miliony lidí na smrt. Byl člověkem, který si nekompromisně bral, co si zamanul. Jeho odhodlanost pocítil celý svět. Jeho světonázor se začal utvářet již v raném věku.

17.4.2014 v 11:47 | Karma: 17,03 | Přečteno: 4216x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

V londýnské restauraci se střílelo, devítiletá dívka po zásahu bojuje o život

30. května 2024  16:35

Devítiletá britská dívka bojuje v nemocnici o život poté, co ji zasáhla kulka při střelbě v...

Zeman přijel Paroubka podpořit před eurovolbami na akci za mír a prosperitu

30. května 2024  15:10,  aktualizováno  16:35

Bývalý prezident Miloš Zeman přijel před volbami do Evropského parlamentu do Teplic na akci dalšího...

Agresivní válku spustila Moskva. Ukrajina má právo se bránit, řekl šéf NATO

30. května 2024  14:12,  aktualizováno  16:34

Ukrajina má právo se bránit i údery na vojenské cíle na ruském území, uvedl šéf NATO Jens...

Propalestinský obrázek o Rafáhu ovládl sítě. Proizraelský Instagram smazal

30. května 2024  16:20

Umělou inteligencí vyrobený propalestinský obrázek uprchlických palestinských stanů s nápisem All...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 12
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 984x
Student PedF UK, předseda studentského spolku, který je kriticky hrdý na svou Alma mater, a který opravdu chce učit.
Motto: i want to be a teacher and I'm proud of it.

Seznam rubrik