Dětství a mládí Adolfa Hitlera

Dne 20. dubna tomu bude přesně 125 let, kdy v Braunau spatřil světlo světa jeden z největších diktátorů 20. století. Pro jedny byl hrdina, navracející pošramoceným duším Němců hrdost, bojovník za čistotu rasy a obnovitel stoleté říše. Pro druhé byl ztělesněným zlem, ďáblem, který hnal bezdůvodně miliony lidí na smrt. Byl člověkem, který si nekompromisně bral, co si zamanul. Jeho odhodlanost pocítil celý svět. Jeho světonázor se začal utvářet již v raném věku.

Hitlerovo dětství nebylo provázeno chudobou ani tvrdostí, ačkoli v knize Mein Kampf vyvolává Hitler opačný dojem.  Jeho otec Alois byl autoritářský a egoistický a neprojevoval mnoho pochopení pro city své, o dvacet dva let mladší, manželky ani svých dětí.

Již ve škole se u Hitlera začaly projevovat známky tvrdohlavosti a odporu k disciplinované a pravidelné činnosti.  Jeho přechod na školu v Linzi dopadl katastrofálně. Jediným předmětem, ze kterého byl klasifikován, bylo kreslení. Hitler se pak tento svůj studijní neúspěch snažil vysvětlit ve své knize Mein Kampf. Z jeho strany se mělo jednat o odpor vůči otcovu přání stát se státním úředníkem, zatímco on se chtěl stát umělcem. Až plicní choroba, kterou trpěl roku 1905, mu pomohla přesvědčit matku, aby zanechal školy a pokusil se o přijetí na vídeňskou Akademii výtvarných umění.  Zkoušky však vždy z nějakých vážných důvodů odložil a dva roky žil z matčiny podpory. Oblékal se jako zámožný mladík. Během těchto dvou, pro Hitlera bohémských let, si začal upevňovat představu o sobě samém. Považoval se za uměleckého génia. V roce 1907 nebyl však na akademii přijat, jelikož jeho výkresy byly nevyhovující. Odmítnutí jím otřáslo. Vysněný svět dospívajícího chlapce se zhroutil. Sám Hitler napsal: „Byl jsem tak přesvědčen, že budu úspěšný, že když jsem dostal tuto zprávu, zasáhla mě jako blesk z čistého nebe.“ Avšak horší zpráva měla teprve přijít. Klára Hitlerová měla rakovinu prsu a zanedlouho zemřela. Pro mladého Hitlera, jenž byl miláčkem své matky, způsobil náhlý skon jeho matky šok.  Po vyřízení pozůstalosti se vrátil do Vídně, kde se potuloval ulicemi, skicoval fasády domů a doufal v přijetí ke studiu architektury. Nepracoval, nestudoval.  Do podzimu roku 1909 se jeho finanční prostředky vyčerpaly.  Byl nucen opustit podnájem, aniž zaplatil poslední nájemné, a přespával v parcích na lavičkách a ve vchodech domů. Přežíval jako jeden z pobudů a ztroskotanců velkoměsta. Byl hladový, bez střechy nad hlavou. Navzdory svému strádání byl přesvědčen o své předurčenosti k velkým činům. Postavení plné frustrací a ponižování posilovalo jeho zlost a touhu pomstít se světu, který ho vyvrhl. V důsledku vídeňských zkušeností začal dostávat konečnou podobu jako světový názor,Weltanschauung. V tomto kosmopolitním městě se mladý Hitler setkává, jak sám později uvedl, se dvěma „zly“. S marxismem a židovským obyvatelstvem. Ačkoli židovské obyvatelstvo tvořilo asi 10% tehdejší populace Vídně, přitahovala tato skupina pozornost, neboť mezi nimi bylo větší procento lidí (v poměru k jejich celkovému počtu) se středním nebo vyšším vzděláním. Zastávali tedy prominentnější povolání jako právníci, lékaři, politici, finančníci atd.  Chudší Židé se pak koncentrovali ve starém ghettu v Leopoldstadtu. V knize Mein Kampf pak popisuje setkání s jedním ortodoxním Židem z východní Evropy, aby vysvětlil svůj postoj k této rase. „Tváří tvář tomu zjevení jsem prohlédl. Můj dlouhý boj uvnitř sama sebe skončil…Tak jsem konečně zjistil, kdo jsou ti ďáblovi zplozenci, kteří vedou náš národ na scestí.“ Jeho stěžejním objevem bylo, že Židé nejsou, jak se doposud domníval, Němci se zvláštním náboženstvím, ale odlišná rasa. K jeho názoru přispívaly také antisemitské pamflety a časopis Ostara.  Kruh se uzavřel poukazem na skutečnost, že marxismus byl vymyšlen Židem, Karlem Marxem a je využívám židovskými vůdci, kteří obracejí masy proti státu, německému národu a árijské rase. Než opustil Rakousko, nashromáždil množství postřehů a zkušeností, které v budoucnosti použil.

První světové války se účastnil jako frontový voják německé armády. Na frontové linii se vytříbil jako politický názor. Identifikoval se s německým nacionalismem. Porážka Německa otřásla jeho světem, a proto se jako vysloužilec z války obrátil k politice. Hovořil horečně o odplatě „listopadovým zrádcům“ (vyhlášení Výmarské republiky – pozn. autora), kteří armádě vrazili dýku do zad. Otřes z porážky vedl ke krystalizaci jeho rozhodnutí a vytvářel základ pro jeho budoucí kariéru.

Literatura: 

Bullock, Alan. Hitler a Stalin: paralelní životopisy. 1. vyd. Plzeň: Mustang, 1995. 1029 s.,  ISBN 80-85831-51-1.

Eberle, Henrik, ed. Dopisy Hitlerovi: lid píše svému vůdci: neznámé dokumenty z moskevských archivů: poprvé zveřejněné. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2008. 418 s., ISBN 978-80-249-1124-3.

Zveřejněno se souhlasem autora
Autor: Veronika Barvíková

Jelikož svůj blog nestíhám vést tak jak jsem si představoval, dovolím si malý kompromis. Kromě mých článků, se zde sem tam objeví článek z cyklu Post Septem, který vydáváme ve studentském spolku Agora. Články jsou zaměřeny buď na historická či na společenskovědní témata. Doufám, že se Vám budou líbít.