Křesťanství nejvíš škodí fanatičtí křesťané

Taky se bojíte mluvit s nějakým věřícím ze strachu, že se ho nezbavíte, že do vás bude lít propagandu z toho jejich školícího střediska? Že někomu dáte telefon nebo email a už se ho nezbavíte? Jsou to fanatici, kteří si myslí, že jsou jediní, kdo znají Boha a neposlouchají jiné názory, musíte jedině přijmout ten jejich. Taky se jedné takové fanatičky nemohu zbavit a naprosto chápu všechny ateisty, kteří by si o křesťana neopřeli ani kolo. My všichni ale nejsme takoví. Prosím neházejte nás do jednoho pytle.

Jednu paní, která má dojem, že je jediná správná křesťanka na světě, baví číst můj blog, dle názorů v diskusi je snadno rozpoznatelná, samozřejmě nejmenuji. Ono jí baví mě také bombardovat mejly. Je jedno, že je nečtu, je jedno, že žádám, aby mě neobtěžovala, ona si mele svou. Velmi mi to vadí. Ráda vedu debatu, je-li smysluplná, a pokud mě ten druhý respektuje a poslouchá, to s fanatikem nejde. Tito lidé dělají celému křesťanství medvědí službu. Cítím se verbálně znásilňovaná a velmi mi to vadí.

Nutno dodat, že výše zmíněná paní mi posílá odkazy na kázání církve, která je mnohými odborníky považována se sektu, k tomu není co dodat, s takovými lidmi je lépe se nezaplétat, je to propaganda a vymývárna mozku. Jsou to šarlatánské skupiny nabízející uzdravení těla i ducha, ale s pravým křesťanstvím to nemá nic společného. Nikdy, když zveme někoho do společenství, tak mu nedáme nalejvárnu o životě o víře o čemkoliv. Je ostuda, že se takové praktiky užívají v naší společnosti.

Řeknu vám, jak to chodí u nás ve sboru. Rádi se vidíme, takže v neděli po bohoslužbě zůstaneme chvíli v kostele a povídáme si. První neděli v měsíci si k tomu uvaříme kávu, prodává se fair trade zboží, máme napečené buchty a jsme rádi, když se před polednem stihneme rozejít. Jezdíme na výlety, za kulturou, za památkami. V létě jezdíme na společnou dovolenou na nějakou faru a pořádáme opékání buřtů, občas s hostem. Jednou za měsíc se setkává střední generace, máme duchovní program i normální pokec u vína. Jednou v týdně je biblická hodina, takové náboženství pro dospělé, probíráme jednotlivé biblické knihy, abychom jim lépe rozuměli. Občas máme brigádu, opravujeme faru, nebo pracujeme na zahradě. Těší nás to společenství, jsme rádi spolu. Snad nikdo se neúčastní všech těchto akcí, krom faráře. Vybíráme si, co nás zajímá a nic není povinné, nikdo se na nikoho nemračí, že někde nebyl.

Když někoho zveme, tak ho vezmeme na nějakou naši akci. Na dovolenou s námi jezdí i nevěřící. Kamarády bereme když jedeme na výlet, minule to byl muzikál. Jsme normální lidé, které baví život, takže máme i jiné koníčky, zájmy mimo společenství. Já osobně se s lidmi ze sboru vídám nejčastěji, ale je to tím, že jsem momentálně v důchodu, u pracujících to tak rozhodně není.

S manželem máme jack russel teriéra, jezdíme s ním na agility, jsme klasičtí pejskaři. Manžel hraje v kapele, je skaut a baví ho práce s dětmi. Rádi slavíme, občas i tzv. do němoty. Máme běžné manželství. Šťastné a křesťanské – tedy chodíme do kostela a svátky jsou pro nás více duchovní než materiální a víme, že naše manželství nelze rozvést, protože je před Bohem, ale jinak je to běžné manželství. Známe spoustu křesťanských vtipů. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc z nich znají faráři. Není to neúcta, je to laskavá legrace, která je zdravá. To sektáři a jiní fanatici zcela postrádají.

Od toho co mi tady svými názory předvádí výše zmíněná paní je jen kousek k sebevražedným útokům. Křesťanství je přitom normální způsob života, ne propaganda, ne aby se někdo bál s námi komunikovat. Je to i respekt k jinému názoru, pokud ovšem druhý bude respektovat názor můj, protože já skutečně si nenechám plivat do tváře, protože věřím v Boha.

            Fanatismus je, když je v životě pouze Bůh. U běžného křesťana musí být Bůh na prvním místě, ale zároveň ostatní místa musí být také obsazena, rodinou, koníčky, prací… Nevěřím nikomu, že se nebojí smrti, víra nezahání strach z ničeho, víra ho pomáhá překonat. To, že je někdo křesťan neznamená, že se mu potíže vyhnou a bude jen šťastný. Křesťanství znamená, že se mám o koho opřít. Rozhodně to však není pokyn k tomu, abych všechny přesvědčovala o Boží existenci nebo pravdě. Bůh není tretka, aby se vnucoval, příliš si ho vážím na to, abych se chovala jako podomní prodejce. Moje rodina není věřící, pokud nechtějí, o Bohu ode mě neuslyší a já se za ně akorát modlím, stejně jako za celý svět. Říkám stop propagandě a dělání ostudy normálním křesťanům. Pokud v budoucnu smažu některé příspěvky z diskuse, nebo ji úplně zakážu, bude to, protože nemám trpělivost s podomními prodejci Boha.