Nejprve jsem přestal Boha vnímat jako personu,v druhé fázi jsem se naprosto odpoutal od církevních dogmat a jak jsem si přiznal fakt, že "víra" je naprosto privátní záležitostí a hluboce niterným pocitem o kterém není nutno s nikým diskutovat, stal jsem se z ateisty hluboce věřícím člověkem. V mé mysli nastal stav označovaný Budhisty jako

Pokračování:

'osvícení' .U mne se to projevilo tak,že už nepochybuji o tom,že život je ve své podstatě pozitivní a smysluplný. Svůj život musím však žít s vědomím' že nikdo a nic ze mne nesejme odpovědnost za mé konání a " to" co jsem pojmenoval Bůh mi jen dává příležitost žít intuitivně v souladu s universálním (vesmírným) řádem.

Zmatené vyznání .......... zmatené uvažování ......... zmatené závěry.

.

Pokud Vám to pomáhá a posiluje Vás to v dalším životě, je to naprosto v pohodě. 

Stačí trochu empatie a přestane Vám to niterné vyznání připadat zmatené.

Zkuste si upřímně odpovědět na otázku: Byl byste schopen stejně upřímného verejneho vyjádření? Jen sam sobě odpovězte, pro nás ostatní vaše odpověď nemá žádnou vypovídající hodnotu.

Dík za zajímavou zpověď!

Jsou okamžiky, kdy se člověk dostane do těžkých chvil. I Ježíš v těžké chvíli zvolal "Eli, Eli, lema sabachthani?" . Ztrácí naději, dostává se do beznaděje. Mnozí věřící v této chvíli opustí Boha a mnozí v této chvíli Boha nachází. Podle legendy, když umíral svatý Antonín Paduánský, tak křičel, Bože....Bože, já tě nevidím a zemřel se slovy. Bože odcházím do Tvé náruče. Proč a jak? Bůh nedává větši zkoušky než je možné unést. A jak říkal Pavel. Je víra a naděje, ale největší ze všech je Láska

Bůh Tě vyhnal do kostela? A brutálně? Proč by to dělal? Když nám chce Boží tatínek něco říci, tak nás vede do ztišení v našich pokojích, v kostele ho totiž nelze najít, On je všude, a když se odevzdáme Ježíši, tak se usídlí v nás, my jsme tím chrámem.

Bůh je láska a nikdy si nevynucuje, abychom Ho milovali ze strachu, pak naše láska není opravdová, ale vynucená.

Vídíš, když mi našli nádor na mozku, tak jsem se nebála umřít, ale těšila jsme se domů, k Ježíši, protože zde na této zemi jsme jen cizinci, náš domov je přece u Boha. A Bůh mě vyléčil ze dne na den, i když jsem o to ani neprosila. On je Pánem nad každou nemocí, a nemoc nepochází od Boha, Ježíšovými ranami jsme přece byli (minulý čas, už se to stalo) uzdraveni, když věříme Božímu Slovu, tak se naplňuje (2 P2,25)

Nést svůj kříž znamená zapřít sám sebe, svoji tělesnost a žít pro Ježíše, skrze Ježíše a tak jako žil Ježíš, o tom nám říká Bible (1Jan 2,1-6)

Ježíš Tě může uzdravit a to úplně, stačí jen věřit tomu, co Ježíš říkal. Chceš-li,osobně se mohu za Tebe pomodlit podle Mk 16,16-18 jelikož tak činí i dnes. Od rakoviny až po rýmu, vše, protože v Ježíšově jménu je ta moc.

napiš budu ráda hledampravduoBohu@seznam.cz PS: Přijala jsi Ježíše do svého života podle Římanům 10,9-13 nebo jsi jen uvěřila v Boha (Jakub 2,19)?

Malá poznámka.

Pokud Ježíš Kristus za nás zemřel na kříži, pak asi pro Boha není naše zdraví nejvyšší hodnotou.

Nejvyšší hodnotou bude Pravda, Láska, Svoboda, Spravedlnost...

No vidite a ja uz si myslel, ze Buh k nicemu neni a vam takhle pekne pomohl. Tak at vam to vydrzi.

Těžký příběh. Jsem nějaký čas věřící. Nemyslím se, že všechno zlo na nás sesílá Bůh, aby změnil naše srdce. Život na Zemi podléhá určitým zákonitostem a navíc jsou zde určité duchovní síly zla, které se snaží člověka dostat do kouta. Doporučuji si poslechnout nějaká povídání A. Barkociho - http://www.barkoci.com. V Bibli je zajímavý údaj, že Ježíš přišel na Svět, aby mařil ďáblovy skutky. Může v dnešní době mařit ty skutky? Podle mého může. Někde jinde je v Bibli napsáno, že velkou moc má modlitba upřímného. Tam někde bych viděl záchytné body. Ať vám Bůh ukáže, kudy kam... Žalmista říká: "Dotazujte se Hospodina a budete žít!"

Taky si nemyslím, že je všechno primárně zkouška od Boha. Sám z toho ale mohu jako ze zkoušky hodně vytěžit. Jak to píše Pavel Římanům (8,28a):

„Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“

Souvisí s tím ostatně jiná Pavlova slova:

„Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1Kor 10,13)

no, ano. Job je jedna z nejukázkovějších knih SZ. Tam je podstatné čerpat Jobovu víru. Krásné vyznání. K+

My ale nežijeme pod starou smlouvou, ale pod novou skrze Ježíšovu krev, proto jsme Boží děti, a již se o nás stará přímo Bůh, a tak jako nedopouštíme zlo na své děti, ale vždy se je snažíme ochránit a nemučíme je zlouškou víry v utrpení, tak to s námi nedělá ani náš milovaný Tatínek v nebesích, nemyslíš? Nebo je horší jak pozemský otec?

Matouš 7,7-12

Židům 10,19-24