Cesta do pekla je široká, rovná a mírně z kopce

Vyžaduje to velkou sílu a odvahu, zůstat pokorný, nepovyšovat se nad druhé a žít spravedlivý život ve světě, který zdánlivě upřednostňuje dravost a asertivitu. Jistě, každý chce být úspěšný, ale dobrý život se neměří výší sumy na kontě, ani nemovitostmi a ani počtem dětí. Měří se tím, kolik lidí člověk zranil, kolika lidem nepomohl, v kolika případech upřednostnil své sobectví před láskou k druhému člověku. Věřím, že jednou se nás na to budou ptát. Nechci chodit po rovných cestách života, když vím, kam vedou.  Nechci být sobecká a dravá, ačkoli vidím, že to ostatním přináší okamžitý úspěch. Daleko podstatnější než výsledek – to jestli něco mám nebo ne, jsou cesty k němu. Je báječné mít svůj dům, své auto, oblečení či jídlo, moci jet na dovolenou, nebo si pořídit mazlíčka, ale má to cenu jen pokud je to dosaženo poctivou prací, bez korupce, beze lsti, zpronevěry nebo ubližování. Je mi jedno, kolik si nakradli druzí, mrzí mě to, ale není to motivací pro mě, abych řešila svůj nedostatek takto.

Život s Kristem je radostný ve své podstatě. V nejtěžších chvílích života smíme čerpat sílu a podporu, smíme se opřít o trpícího Pána, který nás ve všem i v utrpení předešel, smíme se učit a děkovat mu. Máme za sebou s manželem několik těžkých měsíců života, běžné starosti, které každý zná, hypotéka, rekonstrukce domu a i ty, které nemusí každý znát posuzování invalidity na sociálce nebo státnice. Bylo to velice temné období, kdy nic nevycházelo a zdánlivě všichni házeli klacky pod nohy. Finanční starosti veliké, řešení leželo mimo naše možnosti. Co je to však proti lidem, kteří umírají hlady anebo proti těm, kteří ztratili ty nejbližší, ve svém životě? A přesto trpící Pán má soucit se všemi, které starosti zmáhají. Dal nám objevit netušená přátelství a podporu tam, kde jsme ani nedoufali, že jí nalezneme. Prostřednictvím lásky druhých se zjevuje láska Kristova.

Bez Boha je život prázdný, jde spíše o to mít otevřené srdce a být schopen vidět Jeho konání ve světě. Když je člověk přemožen tíhou vlastního kříže a klesá pod ním, je tu Pán, který mu ho pomáhá nést a naopak, v těch požehnaných chvílích, kdy se mi všeho dostává, jsem to já, kdo chce nést Pánův kříž. Je to velký úkol pro křesťana dneška, nezatrpknout a nezatvrdit se, když je vidět kolem sebe ta zkáza ducha, to sobectví, bohužel i mezi křesťany. Když je člověk posuzován a druhý se ho snaží vmáčknout do nějaké tabulky, bez ohledu na jeho lidství, předpokládaje lež na místo pravdy a kdy je těžké se bránit. Na druhou stranu svět za Pána Ježíše nebyl jiný, člověk je stále stejný, ve své síle i slabosti. I Ježíš byl vydán těm, kteří nebyli ani spravedliví ani čestní. Mnozí se zpronevěřili tomu, v co věřili a srdce měli tvrdá, jinak by poznali Boží lásku, která se nám v Kristovi přiblížila. Ježíš nikdy nezahořkl, za své mučitele se na kříži modlil, neřekl křivého slova a z kříže nesestoupil, veden láskou k otci a k člověku. Stejně tak si přeji já za ty, kteří mi ubližují, se modlit, mít sílu odpouštět nespravedlnost a vytrvat na té úzké, klikaté, trnité a mnohdy strmé cestě, která vede k úzkým dveřím.