Koupíme si za třicet korun lepší přístup? Stačí to?

V zásadě souhlasím s regulačními poplatky. Uznávám, že ve zdravotnictví nejsou peníze a že se někde sebrat musí. Stejně jako souhlasím s tím, že proti některým Evropským zemím jsme na tom ještě celkem dobře.  Akorát jsem si já blb myslel, že tato změna sebou také přinese trošku lepší přístup k pacientovi. Logicky jsem si myslel, že pokud od nás bude lékař vybírat poplatky (a je vlastně jedno v jaké výši), bude se chovat trošku slušněji…  no a hele ho. Vlastně žádná změna, sice chodí méně lidí, páč si babičky a dědečkové nechodí povídat , nechat  si 4x do týdne měřit tlak, jinak ale téměř žádná změna….

Tak že přijdete do ordinace, zaplatíte. Dostanete recept, zajdete do lékárny, zase zaplatíte. Asi to tak má být, přece jenom je trošku jiná doba a finanční zdroje se hledají celkem těžko. Třicet korun sice nikoho nevytrhne, ale pokud je zaplatí každý, může to dát dohromady nějaký ten přivýdělek, ještě že po nás nechtějí, abychom panu Topolánkovi přispívali na výlety do Alp, jo panečku, lyžovačka je lyžovačka.  Třeba bychom mohli platit regulační poplatek na vládní letecké výlety? Co rovnou při vstupu do nemocnice? Jeden automat na regulační poplatek pro zdravotnictví, druhý pro vládu, vedle automat měnící bankovky na drobné.

O přístupu jsem se přesvědčil včera. Protože dlouho pracuji s počítačem, začaly mne zlobit oči. Tak mne nenapadlo nic jiného, než zajít k obvodní, která mne poslala na oční.

Tak jsme se ženou vyrazili na oční. Našli jsme správnou ordinaci, neklepali, počkali až sestra vyleze před ordinaci. Říkal jsem si, že se asi jenom objednáme, páč jsem neměl pocit, že by tam brali pacienty rovnou bez objednání. Čekáme, čekáme… vyleze sestra.

Dobrý den, říkám jí a podávám doporučení od lékaře… Co Vám je? Popisuji jí moje potíže s očima, vyprávím jí o tom, že po několika hodinách práce mi začnou skákat víčka, slzet oči a potom nejsem schopný delší dobu pořádně zaostřit. A jak dlouho to máte? Asi tak tři měsíce, říkám jí. Sestra se mračí, začínám mít pocit, že mne pošle někam. Nakonec mne totálně zchladila větou „no jo, když to máte už tři měsíce, tak to ještě čtrnáct dní vydrží, přijďte v dubnu“. Prožíval jsem pocit žáka, kterého zrovna drtí kantor, protože neumí před tabulí, odpovídám něco ve smyslu, tak děkuji….  

Nepočítal jsem s tím, že by mne vzali hned… vlastně jsem se tam přišel jen objednat, když jsem ale po cestě na schodech přemýšlel nad tím, jak mi to ona sestra podala (což se bohužel nedá popsat), tak mne tak napadlo a za co sakra chtějí nějaký prachy?